|
Právě je 576 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116820072 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Život víry: Nevím co s ''Ano miluji se''
Vloženo Čtvrtek, 27. prosinec 2001 @ 08:15:41 CET Vložil: Stepan |
poslal pisnicka Posílám vám úryvek z článku kalvinistického pastora Stevena Coleho. Po jeho přečtení teď nevím, co si mám o tom nebo o článku Effrime "Ano, miluji se" myslet. Pomůže mi někdo? vase pisnicka
Křesťanská psychologie vede člověka k soustředění na sebe, ne na
Boha a Jeho slávu
Jedna z nejrozšířenějších lží, které zaplavily církev v posledních
25 letech, zní takto: Bible učí, že je potřeba, abychom sami sebe milovali
a rostli v sebeúctě. Sám jsem byl ovlivněn knihou Jamese Dobsona Být sám
sebou (1974) s podtitulem "Tvoje dítě má hodnotu". Tvrdí, že naši
společnost zachvátila epidemie komplexu méněcennosti, která je příčinou
mnoha společenských neduhů. Svou knihu začíná ilustrací ze života Lee
Harvey Oswalda. Tento ubohý člověk, "odmítnutý a nikým nemilovaný
ztroskotanec, zabil muže, který - více než kterýkoliv jiný člověk na
zemi - ztělesňoval úspěch, krásu, bohatství a láskyplné rodinné vztahy,
které on neměl. Když vystřelil, použil jediné umění, kterému se za celý
svůj bídný život naučil." Zastřelil prezidenta Kennedyho.
"Nakonec, jak se často stává, jeho smutek se proměnil v hněv."
Bez biblických principů poselství naznačuje, že kdyby se cítil spokojen sám
se sebou (a další uvedené příklady), možná by tento hrozný čin nespáchal.
Dobson také napsal knihu Žena si přeje, aby jí muž rozuměl (1975). Zde
prohlašuje, že nízké sebehodnocení je hlavním problémem amerických křesťanských
žen.
Podobné představy pronikají desítky populárních křesťanských knih. V
knize Worry-Free Living (1989) tvrdí autoři Frank Minirth, Paul Meier a Don
Hawkins, že nedostatek sebevědomí "je základem většiny psychologických
problémů". Říkají, že důvodem, proč David a ne Saul mohl zabít
Goliáše, je fakt, že na rozdíl od Saula měl zdravé sebevědomí. Říkají
také, že oněch deset zvědů, kteří přinesli špatné zprávy o ob- rech z
Kenaanu, trpělo špatným sebehodnocením, zatímco o Jozuovi a Kálebovi toto
neplatilo, protože měli pozitivní pojetí sebe sama.
Brožura vydaná Rapha Treatment Center a doporučovaná mnoha významnými představiteli
církve, vysvětluje, že "část úspěchu poradenského centra Rapha je
založena na ojedinělé schopnosti zaměřit se na problémy nízkého sebevědomí
a vyřešit je. Jádrem všech emocionálních problémů a návykových poruch
je nízké sebehodnocení." Sám jsem nikdy ve vyučování zdravého sebevědomí
nešel tak daleko, byl jsem více "vyvážený"! Učil jsem, že přílišná
sebeláska se nazývá pýchou, ale nicméně musíme nějakou disponovat,
abychom měli dostatek sebedůvěry a mohli fungovat v životě a sloužit Bohu.
Abych toto stanovisko podpořil, používal jsem pravdy o našem postavení v
Kristu spolu s příkazem milovat svého bližního jako sebe sama.
Pak jsem četl Kalvína! Když pojednává o prvotním hříchu, ukazuje, jak
jsme následkem naší padlé přirozenosti náchylní lichotit sami sobě kvůli
vrozené sebelásce. Tvrdí:
"Nic člověka netěší víc než ten druh svůdné řeči, který
dráždí jeho pýchu, jež prostupuje až do morku kostí. Proto téměř vždy,
když někdo veřejně velebil lidskou přirozenost, měl mnoho nadšených
posluchačů."
Dále říká, že to, co je založeno na padlé přirozenosti, nás učí
být spokojen sám se sebou, což ale "přivádí ty, kteří takto přemýšlí,
do úplné zkázy".
Později, když pojednává o nutnosti milovat svého bližního, abychom
naplnili zákon, říká:
"Jasné je, že člověk je od narození náchylný k sebelásce,
jakkoliv se vzdálil od pravdy, stále zachovává sebelásku, a nebylo tudíž
nutno zákona, který by ji, i tak nadměrnou, rozmnožil nebo více roznítil.
Je proto pravdou, že dodržujeme-li zákon, nejsme vedeni láskou k sobě, ale
k Bohu a svému bližnímu. Ten, kdo žije dobrý a svatý život, žije sám
sobě co nejméně, a že nikdo nežije horším nebo špatným způsobem života,
než ten, kdo žije a namáhá se jen pro sebe, hledá jen svůj vlastní prospěch
a přemýšlí jen o něm.
A skutečně - k tomu, aby Bůh vyjádřil, jak moc máme milovat své bližní
(Lv 19,18), poměřil obětavost s naší láskou k sobě samým - mocnější a
silnější emoci neměl po ruce."
Kalvín pokračuje odmítnutím těch, kdo jako mnozí z dnešních křesťanských
psychologů učí, že se musíme nejdříve naučit milovat sami sebe, abychom
mohli milovat Boha a ostatní. V protikladu k sebelásce Kalvín opakovaně zdůrazňuje
jako hlavní ctnost skromnost a pokoru. V kapitole zabývající se zotročením
vůle v hříchu (2.2.11) cituje Augustina, který říká: "Když si člověk
uvědomí, že sám o sobě je ničím a sám v sobě nemůže hledat pomoc, pak
jsou jeho zbraně zničeny a boj je u konce. Všechny zbraně bezbožnosti musí
být zničeny, zlomeny a spáleny; musíš zůstat neozbrojen a nemít v sobě
žádnou moc. Čím jsme totiž slabší, tím ochotněji nás Pán přijme."
Kalvín uzavírá pojednání slovy: "Jenom žádám, abyste odložili
stranou nákazu sebelásky a ambicí, kterými jsme zaslepeni, a přestali
klamat sami sebe (sr. Ga 6,3), jen tak spatříme pravdivý obraz o sobě v
zrcadle Písma (sr. Jk 1,22-25)."
Kalvínovo dílo obsahuje rovněž nádhernou kapitolu nazvanou Souhrn křesťanského
života: Zapření sama sebe. Když jsem četl Kalvínovo hutné biblické
pojednání o přirozenosti člověka a hříchu, uvědomil jsem si, že jsem svým
vyučováním křesťanské psychologie "zdravého sebevědomí" velmi
chybil. Uvědomil jsem si, že křesťanská psychologie slouží k povýšení
člověka v jeho hříchu a stahuje Boha k nám dolů jako dobráckého kamarádíčka,
který nás bezpodmínečně miluje, takže můžeme sami sebe přijmout. Bible
ale vyvyšuje Boha jako svatého, zatímco strhává z člověka jeho pýchu a
sebespravedlnost. Nechává dokonce i toho nejlepšího z lidí padnout do
prachu a vyznat:
- Co ti odpovím, když jsem tak bezvýznamný!... Proto odvolávám a
lituji všeho v prachu a popelu. (Jób 40,4; 42,6).
Když jsem si uvědomil svůj mylný pohled na sebe a Boha, začal jsem také
vidět, že křesťanská psychologie nesměruje lidi k oslavě Boha a k životu,
který by se líbil Bohu, bez ohledu na osobní oběti. Místo toho používá
Boha a Písmo pro sobecké cíle štěstí a vnitřního pokoje.
Knihy křesťanské psychologie a sebezdokonalování bez rozdílu citují
mnoho biblických veršů a občas je i vykládají, což jim dodává zdání
bibličnosti, ale v srdci jejich přístupu je vždy záměr použít Boha k
vlastnímu prospěchu, štěstí nebo naplnění, místo podřízení se Bohu,
aby byl oslaven, protože pouze On je toho hoden.
Když jsem hledal způsob, jak pomoci zraněným lidem v mém sboru, dostalo
se mi do rukou video a skripta, které používal Chuck Swindoll (Evangelical
Free Church) v jeho kvetoucím sboru ve Fullertonu. Vážil jsem si tohoto muže
a těžil z jeho kazatelské služby, a proto jsem doufal, že tento materiál
budu moci použít. Když jsem jím ale procházel, byl jsem vyveden z rovnováhy.
Používal často odkazy z Písma, ale protkával je těmi dobře známými řečmi
o nízkém sebevědomí. Tento materiál uvádí, že lékem na naše emocionální
problémy je naučit se zaměřovat se na sebe, milovat sebe sama a budovat
svoji sebehodnotu, která naší osobnosti chybí. Došlo mi, že tyto příručky
používají Boha jako návod, jak učinit sám sebe šťastným.
V protikladu ke křesťanské psychologii říká Ježíš, že chceme-li
ho následovat, tou první věcí je zapřít sám sebe a brát denně svůj kříž
(Lukáš 9:23). Tyto dva naprosto rozdílné přístupy není možné sloučit.
Buď budeme činit pokání ze sebelásky a zemřeme sami sobě pro Boží slávu
a Jeho záměr, nebo se budeme sebevědomě snažit použít Boha k dosažení
vlastního štěstí. Abychom následovali Ježíše, musí být naše já
sesazeno z trůnu.
|
Re: Nevím co s ''Ano miluji se'' (Skóre: 1) Vložil: Dann v Sobota, 29. prosinec 2001 @ 21:20:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Ahoj příteli, mohu ti poradit jeden celkem praktický nástroj. Uveď oba články do extrému! V případě prvního z tebe bude egoista a v případědruhého z tebe bude paranoik. Vem to na příkladu otce (tebe) a tvého syna: Ty svého syna miluješ, zatím co on sám sebou pohrdá. Jaké budou asi tvé reakce k němu? |
|
|
Re: Nevím co s ''Ano miluji se'' (Skóre: 1) Vložil: bobby v Neděle, 30. prosinec 2001 @ 16:22:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Koukám, že u vás protestantů jsou nepřekonatelný rozdíly v názorech. Jakpa se můžete domluvit s katolikama, když mezi sebou je jeden hot a druhej čehý :-)
No nic ve zlým. Mě víra celkem začíná zajímat, ale děláte mi z toho celkem dobrej guláš :-P
Kdo se v tom má vyznat.. Ten Dann to myslí celkem rozumně, žádnej extrém - to bych taky bral. Lidi nemaj bejt sobci ať věřej nebo nevěřej. Ale zase se furt ponižovat, to bych nemoh..
Tady u toho článku mi taky vadí, že všecko ví nejlíp, je dost vostrej na druhý. Tak to dělaj jehovisti.. :-P
Psychologie ať je křesťanská nebo ne je odbornost - to jako kdybysme šili do zahradníka, že lidi ohlupuje, no nevim nevim... |
|
|
Re: Nevím co s ''Ano miluji se'' (Skóre: 1) Vložil: Stepan (redakce@granosalis.cz) v Úterý, 01. leden 2002 @ 14:08:01 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Milá písničko,
mohu-li říci svůj názor na tento článek, pak první co vidím, je, že Effrime v článku Ano, miluji se rozhodně nenabádala:
- abychom rostli v sebeúctě
- abychom byli spokojeni sami se sebou
- k povýšení člověka v jeho hříchu
- se záměrem použít Boha k vlastnímu prospěchu, štěstí nebo naplnění, místo podřízení se Bohu, aby byl oslaven
- abychom používali Boha jako návod, jak učinit sám sebe šťastným
Oba články se tedy dotýkají trochu jiných oblastí a jediné, v čem se protínají je první věta, kterou cituješ již v komentáři k článku Ano miluji se.
Na této větě (a konec konců v celém článku) se mi nelíbí způsob, jakým je odlišný názor dehonestován jako lež, aby názor pisatele byl přijímán jako absolutní pravda. Takto se se svými oponenty vypořádávají fundamentalisté, a z toho usuzuji, že Steven Cole patří (a mýlím-li se, pak mě opravte) k fundamentalistickému křídlu kalvínské teologie.
Četl jsem pozorně Kalvína a zdá se mi, že Steven Cole jej používá jako odrazový můstek ke svým přemetům jak dokázat zhoubnost "křesťanské" psychologie. Já osobně jeho závěry z Kalvína nemohu vystopovat. Zdá se mi to příliš samoúčelné.
Chybí mi zde ona vyváženost, kterou Cole kdysi vyučoval a kázal: "Učil jsem, že přílišná sebeláska se nazývá pýchou, ale nicméně musíme nějakou disponovat, abychom měli dostatek sebedůvěry a mohli fungovat v životě a sloužit Bohu." Pouze bych slůvko "sebedůvěry" zaměnil za "sebeúcty". Neboť sebedůvěra ve svém hlubším smyslu je úplně o něčem jiném.
Dovoluji si tvrdit, že bez sebeúcty by pro nás nemělo cenu ani přijmout Boží milost a odpuštění - k čemu taky, když nesmíme toužit po tom, aby nás změnil, očistil a pozvedl ke Svému Obrazu. Cole se vlastním přičiněním dostává do vlastní pasti extrémního pohledu na sebeúctu. Popírá-li sebeúctu jako základní prvek lidského zdraví, pak ztrácí i důvod, proč by člověk měl přijmout spasení. Aby se stal Božím dítětem? Ale proč, když pohrdáním sebou samým znevažuje Boží dílo, které má opět získat své ztracené postavení? |
Re: Nevím co s ''Ano miluji se'' (Skóre: 1) Vložil: peter_sk (peter_sk@granosalis.cz) v Pátek, 04. leden 2002 @ 08:15:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ja si dovolím tiež len také extrémne prirovnanie.
1, Ja a Počítač = ako prirovnanie Boh a ja = DOKONALÁ bytosť a ja naprogramovaná kalkulačka.
2,Keď píšem program VIEM aký má byť výsledok. Človek sa stal nástrojom vzbury práve v odopretí poslušnosti, keď urobil prvý krok " k sebaúcte ".Boh mal okamžité, dokonalé riešenie - zasľúbený ( poslaný ) Mesiáš ( Pán Ježiš Kristus ).
3,Programátor svoj program ladí aby bol univerzálny pre rôzne parametre ( prostredia ) počítačov = Boh dal pre nás DOKONALÉ pravidlá ( Prikázania ), príklady ( Biblia ) riešení v životoch mužov a žien Starého zákona a poučení v Novom zákone ( je to nevyčerpa-teľná studnica ).
4,Programátor VIE ROZHODNÚŤ, ktorý konkrétny počítač program nezvládol a prečo...je tu strašne široká možnosť extrémnych prirovnaní, obrazov, riešení, ALE...!Programátor je jedinečný, dokonalý a zvrchovaný pán situlácie..." Pán ŽIVOTA a SMRTI počítača, pán ktorému prináleží KONEČNÉ ROZHODNUTIE, ale bo si myslíte, že sa môže počítač vzoprieť programátorovy a neslúžiť mu ? Čo vy na to kolegovia z Granosalis? Je to moje prirovnanie naozaj až tak EXTRÉMNE?
Záver: Ja viem, že moje prirovnanie je extrémne, ALE URČITE NIE v tom, že rozdiel medzi Trojjediným Bohom a mnou ( človekom) je NEPOROVNATEĽNE väčší! Ja môžem len v POKORE a ÚCTE slúžiť BOHU skrze vykúpenie Pána Ježiša Krista, lebo už moje myšlienky pozná a NIE JE MU SKRYTÝ zámer, ktorý každý vo svojom srdci skrýva!!!
Ak mám takéto " poznanie - možno extrémne " môžu ZVÍŤAZIŤ pochybnosti?? |
]
|
|
Re: Nevím co s ''Ano miluji se'' (Skóre: 1) Vložil: Pisnicka v Čtvrtek, 03. leden 2002 @ 17:58:23 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | No ten začátek tvojí odpovědi, Štěpáne, je určitě logický a asi i správný, ale pak se do toho zamíchávám víc a víc a už nevím čí jsem.
Asi na to nemám. A nevím, čeho se mám chytnout. Promiň, jsem strašná.. |
|
|
Re: Nevím co s ''Ano miluji se'' (Skóre: 1) Vložil: Stepan (redakce@granosalis.cz) v Pátek, 04. leden 2002 @ 11:05:07 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Milý Peter sk tvůj názor ti neberu. Já osobně to však vidím jinak:
Ja si dovolím tiež len také extrémne prirovnanie.
1, Ja a Počítač = ako prirovnanie Boh a ja = DOKONALÁ bytosť a ja naprogramovaná kalkulačka. Myslím si, že člověk není naprogramovaná kalkulačka ale je stvořen k obrazu Božímu – tedy se svobodnou vůlí, která jej zásadně odlišuje od ostatního stvoření. Kalulačka ani počítač nemají (zatím? :-)) svobodnou vůli.
2,Keď píšem program VIEM aký má byť výsledok. Človek sa stal nástrojom vzbury práve v odopretí poslušnosti, keď urobil prvý krok " k sebaúcte ".Boh mal okamžité, dokonalé riešenie - zasľúbený ( poslaný ) Mesiáš ( Pán Ježiš Kristus ). Myslím, že první krok byl, bývá a je vždy k svobodné volbě Zla. Se sebeúctou to ovšem nemá nic společného.
3,Programátor svoj program ladí aby bol univerzálny pre rôzne parametre ( prostredia ) počítačov = Boh dal pre nás DOKONALÉ pravidlá ( Prikázania ), príklady ( Biblia ) riešení v životoch mužov a žien Starého zákona a poučení v Novom zákone ( je to nevyčerpa-teľná studnica ). Kdybychom byli jen naprogramovaní stroje, pak by Bible vypadala jinak – jako návod k obsluze, nikoliv plná příběhů lidí, kteří se v každém okamžiku rozhodují, jakou cestou půjdou.
4,Programátor VIE ROZHODNÚŤ, ktorý konkrétny počítač program nezvládol a prečo...je tu strašne široká možnosť extrémnych prirovnaní, obrazov, riešení, ALE...!Programátor je jedinečný, dokonalý a zvrchovaný pán situlácie..." Pán ŽIVOTA a SMRTI počítača, pán ktorému prináleží KONEČNÉ ROZHODNUTIE, ale bo si myslíte, že sa môže počítač vzoprieť programátorovy a neslúžiť mu ? Čo vy na to kolegovia z Granosalis?
Je to moje prirovnanie naozaj až tak EXTRÉMNE?
Bible je plná příkladů, že se člověk vzepřel Tvůrci a nesloužil mu. Je to možné a stává se to neustále. Protože člověk není počítač, ale bytost se svobodnou vůlí stvořená k Božímu obrazu.
Záver: Ja viem, že moje prirovnanie je extrémne, ALE URČITE NIE v tom, že rozdiel medzi Trojjediným Bohom a mnou ( človekom) je NEPOROVNATEĽNE väčší! Ja môžem len v POKORE a ÚCTE slúžiť BOHU skrze vykúpenie Pána Ježiša Krista, lebo už moje myšlienky pozná a NIE JE MU SKRYTÝ zámer, ktorý každý vo svojom srdci skrýva!!! Ak mám takéto " poznanie - možno extrémne " môžu ZVÍŤAZIŤ pochybnosti??
Myslím, že jde o nedorozumění v chápání pojmu „sebeúcta“. Věřím, že sebeúcta a pokora vůči Bohu se nevylučují.
Sebeúcta je o respektu k sobě, jako k Božímu stvoření a k životu, jako k Božímu daru. Bez sebeúcty můžeme se svým tělem i životem nakládat nezodpovědně, můžeme jej poškozovat či zmařit.
Proto věřím, že bylo Božím záměrem vložit nám sebeúctu do vínku v zájmu zachování života lidského rodu. Proto věřím, že ztráta sebeúcty je příznakem duševní poruchy, výsledkem manipulace nebo obojího.
Kdyby islámští fundamentalisté nebyli zmanipulováni a nechyběla jim sebeúcta, nikdy by se nemohli propůjčit tak ohavným činům, jako jsou sebevražedné atentáty. Toto žel není EXTRÉMNÍ příklad, ale tvrdá realita. Člověk bez sebeúcty může být nebezpečný sám sobě nebo i svému okolí.
Pokora vůči Bohu i lidem se vylučuje se „sebeláskou“ a „pýchou“. Ovšem to je již zcela jiná kapitola. Myslím, že rozhodně není obsahem článku Ano, miluji se.
|
|
|
|
|