|
Právě je 574 návštěvník(ů) a 2 uživatel(ů) online: rosmano gregorios777
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116816789 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Hrdinové bez slávy a vyznamenání
Vloženo Úterý, 08. listopad 2016 @ 09:57:57 CET Vložil: Tomas |
poslal Frantisek100 V souvislosti s případem Brady jsem si vzpomněl na několik
lidí, kteří přežili koncentrák a i na několik hrdinů.
První pán, na kterého nemohu zapomenout, byl pan Adam. Pocházel ze
zbožné protestantské rodiny a v nešťastných letech 1939 studoval v Praze na vysoké
škole. Všichni víme, kde většina studentů skončila. Mladí lidé, kteří měli před
sebou budoucnost, najednou vše ztratili. Pan Adam tam přežil v koncentráku šest
roků a vrátil se s podlomeným zdravím. Tělesně se vzpamatoval, ale duševně už
nikdy. Oženil se věřící dívkou a měl rodinu. Do smrti však zůstal duševně
nemocný a někdy celé týdny byl bez života, neschopen ničeho. Těžká depresivní
nemoc byla to. co mu zůstalo z koncentráku
Já ho měl rád. Chodíval do našeho sborečku a někdy i v jeho malém bytě bývaly v době
totality shromáždění malé skupinky věřících lidí. Vzpomínám si, jak jednou za mnou
přišel do bytu. To už jsem neměl rodiče.
Chvíli jsme si povídali o duchovních věcech. Pak na jeho pokyn jsme poklekli a on se modlil. Moc jsem toho o Pánu Ježíši
ještě nevěděl. On při modlitbě plakal. Bylo mi ho líto. Tak toužil předat mi
víru. Když modlitba skončila, objal mne a odešel. Zůstal jsem sám a s mnoha otázkami. Pochopil jsem, že má velkou
víru. Do shromáždění chodíval podle
toho, v jakém stavu byly jeho deprese. Člověk, který za koncentrák nemohl
stejně jako Brady však nikdy z toho
netěžil. Nikdo z rodiny nepožádal, aby
za utrpení dostal řád TGM. Moc hodný člověk.
Zemřel ve víře ve svého Spasitele a nic si nenárokoval.
Znal jsem, ale
jen letmo, i jiného člověka. Byl komunista. Zažil mučení na gestapu i v
koncentráku. Také se vrátil s podlomeným zdravím, a protože dostal
důchod, neobávali se dát mu v hospodě někdy i na dluh alkohol. Zapíjel bolest samoty a nikdy se z utrpení nevzpamatoval. Byl sám.
Možná, že jeho rodiče také zamřeli v koncentráku, to už nevím. Když člověk
podlehne alkoholu, kde najde pomoc? Alkohol je něco hrozného. Dokončí a zmaří to,
co začal ničit těžký osud. Nikdo s ním
nechtěl bydlet v domě, tak mu v jednou baráku ze skladu vytvořili místnost se
dveřmi rovnou do dvora, naproti suchý záchod a studna. Já ho neznal a až od
maminky jsme se dozvěděl jeho osud. I o tom, jak byl mučen na gestapu. Proč se stal komunistou nevím. Byl jen
dělník a možná v idejích komunismu viděl
naději na lepší život. Pak bych na něj skoro zapomněl. Jednoho dne s naší partou
kluků jsme spatřili na dvoře domu, kde
měl v přízemí místnost, kouř. Co se děje? Rychle jsme se tam vloudili. A co tam
bylo? Hořela tam peřina, stůl, židle, almara a hadry. Pracovníci výboru to
štítivě likvidovali. Ptal jsem se maminky, zda o tom něco neví. " Ale vím"
" Ten pán před několika týdny přece zemřel" A já vidím ten oheň a uvědomuji si, že na něho si nikdo nikdy nevzpomene. Byl sám, bez
rodiny, osudem zmrzačený člověk. Co zbylo? Nic. Zmizel se světa živých. Ale ve mně zůstalo i
jeho příjmení, které se k němu vůbec nehodí. Jeho příjmení bylo Šťastný. Jistě
tento příběh je voda na mlýn pánbíčkářům, kteří hned řeknou, takhle končí
komunisté. Vždycky se mi takoví věřící chytráci protiví !!!! Co
když v Boha neuvěřil právě vůči takovým lidem jako oni. Stejně jako se mi
zprotivil pan Brady, který se požadoval řádu TGM.
Ale to není jediná vzpomínka. V našem okolí byla rodina,
která několik let za války ukrývala židovského lékaře. Bydleli hned u lesa a on
celou dobu se ukrýval v kůlně v jámě, na kterou se vždy nahrnulo chrastí a v
noci se pustil do lesa a zase za tmy ráno se vrátil. Nikdo z vesnice to
nevěděl. Přežil díky nesmírnému hrdinství obyčejných lidí, kteří riskovali
život svůj, své rodiny a možná celé
vesnice. Nevím, že by je někdo za to vyznamenal. Ostatně už nežijí. Žije jediná
dcera tohoto lékaře, který se po válce oženil,
záhy zemřel.
Máme tolik čestných lidí, hrdinů a těch, kteří trpěli za
války.
Případ Brady mne opravdu naštval. Celkem zpočátku milý děda
se mi nějak zprotivil. Na Wiki se jeho příběh v českém jazyce objevil teprve
nedávno. Nevím ani, co tak vzácného udělal pro naši zemi? Přijímá vyznamenání
na náměstí, kde lidé uráží prezidenta. Je to možné v demokratickém státě? Kdo za vším stojí a co sledují?
Uvidíme.
|
Re: Hrdinové bez slávy a vyznamenání (Skóre: 1) Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Středa, 09. listopad 2016 @ 15:38:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Světská sláva - polní tráva. Zapomněli-li na tyto skromné hrdiny lidé, Bůh zcela jistě nezapomene.
|
|
|
Re: Hrdinové bez slávy a vyznamenání (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Úterý, 08. listopad 2016 @ 19:08:12 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Oženil se věřící dívkou a měl rodinu. Do smrti však zůstal duševně
nemocný a někdy celé týdny byl bez života, neschopen ničeho. Těžká depresivní
nemoc byla to. co mu zůstalo z koncentráku
Toho nešťastného muže jsem neznal, nicméně tvrdím, že lidé trpící depresemi či jakýmikoliv duševními poruchami by udělali lépe, kdyby děti neměli a zůstali bez životního partnera. Jeden nešťastný je o jednoho víc než zdrávo. Trpící manželka i děti navíc, je zbytečné zlo, které se nemuselo a nemělo stát.
|
|
|
Re: Hrdinové bez slávy a vyznamenání (Skóre: 1) Vložil: Dzehenuti v Středa, 09. listopad 2016 @ 07:28:53 CET (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Pan Brady se stal obětí kavárenské šlechty. |
Re: Re: Hrdinové bez slávy a vyznamenání (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 10:53:19 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Horší než obětí. Nechca se stal jejich zločinným nástrojem. |
]
|
|
Re: Hrdinové bez slávy a vyznamenání (Skóre: 1) Vložil: tele (123tele@seznam.cz) v Úterý, 08. listopad 2016 @ 12:40:09 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Franto,
předně musím napsat, že máš vyprávěčský dar. Umíš jednoduše
a v krátkosti podat procítěně příběhy lidí. Bylo by dobře, kdybys ty
příběhy sepsal a třeba nabídl ve své obci jako vzpomínku na místní občany. Ale
upřímně, problém, který spatřuji ve tvém vyprávění, spočívá v tvém zaměření,
proč a v jaké souvislosti je píšeš. Vyprávíš příběhy lidí, které by se
jednoznačně měly vyprávět a připomínat. Lidé, o kterých vyprávíš, si to nejenže
zasluhují, ale měly by se vyprávět i kvůli nám, poválečné generaci, které
nezažilo válku a ani bídu. A právě z tohoto důvodu nerozumím tomu, co máš
proti panu Jiřímu Bradymu. On také vypráví příběhy, činí osvětu o holocaustu, o
životě své sestry, svém, o životě těch, které znal, kteří prošli koncentráky,
nucenými pracemi … jeho činnost je osvětová, záslužná, a nakonec zaplňuje tu
mezeru v naší historii, která byla po mnoho generací tabu a které se
nedostalo do dnešní doby takové pozornosti, jaké si zasluhuje. Myslet si, že
jeho oceněním je oceňován pouze on a ne ti, o kterých vypráví, je špatné
pochopení jeho činnosti. Psal jsem ti o tom. A on sám rozumí tomu, že mu bylo
dáno přežít, aby mohl vyprávět a mluvit o těch zlých časech, aby se nikdy na to
nezapomenulo. Jeho vyprávěním ožívají ti, kdo toho tolik vytrpěli a kteří i v těch
těžkých chvílích (především děti) si uchovávali naději na lepší život v tomto
světě. Ano, máme tolik čestných hrdinů a těch, kteří trpěli za války – tak o
nich nemlč. Jsi z generace, která ještě může vyprávět, co osobně prožívali
po válce (za války) a kteří slyšeli příběhy od svých rodičů z „první ruky“.
Vykašli se na ten politický spor okolo Jiřího Bradyho a dalajlámy, na příbuzné
pana Bradyho a na ty, co přetavili jeho záslužnou činnost, za kterou je světově
oceňován a s ním všichni ti, o kterých vypráví, a bez nichž by neměl co
vyprávět, a o kterou se zasloužili jiní, bez nichž by mu nebylo dáno tak
osvětově vyprávět; vykašli se na ty politické třenice. Jistěže by si i jiní
zasloužili ocenění a nebylo jim ani dáno takové charisma, aby mohli vyprávět,
ale právě proto – s panem Bradym by byli oceněni všichni ti, kdo prošli
koncentrákem, všichni ti až bezejmenní prostí hrdinové. Nevím, proč tomu
nerozumíš a vzbuzuje v tobě jeho docení závist proto, že nebyli oceněni a
na ocenění navrženi ti jiní bezejmenní. Nerozumím tomu. Jsem z toho tele.
Brady sám prohlásil, že těch ocenění bylo už tolik, že to už všechno nemohl
unést. Osobně si myslím, že jako národ politiků, jsme znevážili nejen pana
Bradyho, ale především všechno to, o čem vypráví a důvod i toho, proč to
vypráví. A ty, Franto, ses chytil do mediálních spárů politických šarvátek. Ty
můžeš ještě také vyprávět, ale dobrý vypravěč by se měl oprostit od
předpojatosti. Vyprávět příběhy procítěně, jak je prožil, ale zase nevykládat
své prožitky jako prožitky těch, o kterých vypráví. Tím se znehodnocují a
stávají se i nevěrohodnými. Ne tedy ten prožitek tvůj, ten je naprosto věrohodný.
Ale lze i vyprávět příběhy o sobě, co jsi prožíval, když ses s těmito lidmi
setkával. Franto, napsal jsi o jednom z těch lidí, o kterých jsi psal, že
si na něho už nikdo nikdy na něho nevzpomene. A já tě tady prosím – nedopusť to!
Mluv, piš, vzpomínej – požádej svou obec o to, aby ty příběhy byly zapsány do
kroniky obce! Žádám tě o to pro jejich jména! Nedopusť, aby se byť jen na
jednoho z nich zapomenulo! Kdybys to zvážil, a potřeboval pomoci, budu tu
pro tebe. |
Re: Re: Hrdinové bez slávy a vyznamenání (Skóre: 1) Vložil: Myslivec v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 10:51:51 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pěkně ho lákáš, jako Siréna. Jenomže ty tele, člověk nemá tu moc aby nedopustil zapomnění, to je trochu jiný level, který lidem nenáleží. Jistě je dobré pro ostatní generace zaznamenávat vzpomínky. Ale nedopustit zapomnění, mno, tak hodně zdaru... |
]
Re: Re: Re: Hrdinové bez slávy a vyznamenání (Skóre: 1) Vložil: zeryk v Čtvrtek, 10. listopad 2016 @ 15:42:25 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Haff...za vším stojí Bůh, Franto . Haf Myslivče ;-) |
]
|
|
|
|