Teologie: Baptistický koncept služby
Vloženo Úterý, 18. červen 2002 @ 15:16:14 CEST Vložil: Stepan |
BAPTISTÉ
-
radikální křesťané
("Radical Believers" je brožura, kterou vydali
angličtí baptisté na počátku devadesátých let minulého století. Autor,
profesor Paul Beasley-Murray, se v ní snaží zachytit a popsat základní rysy
současných baptistických sborů a jejich organizaci ve vztahu k původním
baptistickým zásadám.)
7.
vzájemná služba
- baptistický koncept služby
Baptisté
od samého počátku zachovávali a zachovávají reformační princip všeobecného
kněžství". Kněžská hierarchie, to není pro ně. Věří, že všichni
Boží lidé mají stejně otevřený přístup
k Bohu a zároveň stejnou
odpovědnost Bohu sloužit. I když
existují rozdíly v úlohách, z hlediska svého postavení před Bohem si jsou
všichni Boží lidé rovni, všichni mají stejný statut.
Bereme-li to vážně, pak má
toto učení radikální dopad na
"službu" - účastní se jí všichni Boží lidé.
Protože
jsou všichni Boží lidé povoláni sloužit, jsou všichni služebníky. Z
uvedeného principu vyplývá, že každý baptista (a
vlastně každý křesťan)
je služebník. Řečtina pro slova
"služba".a "služebník"
užívá výrazů "diakonia"
a "diakonos" - z toho můžeme vyvodit, že každý baptista je povolán
k tomu, aby byl diakonem. Je opravdu vhodnější, když vnímáme diakonii a
diakony právě z hlediska služebné povahy církve: úlohou
ustanovených pracovníků či služebníků
je vést sbor k různým úkolům křesťanské
služby.
V různých zemích se pastýři
nazývají různě. Britští baptisté je nazývají "ministers"
(služebníci). I
když mnozí jsou s tímto názvem spokojeni,
přece můžeme cítit, že jeho užití
v jistém smyslu popírá služebnost
všeho Božího lidu. Jinde užívaný název
"pastor" (pastýř) či u
nás "kazatel" je snad o
něco funkčnější. Nakonec
však víme,
že tituly a názvy nejsou
podstatné. Důležitý je princip: všichni Boží lidé jsou povoláni a
obdarováni ke službě.
služba všech božích lidí
Služba
v rámci shromážděného společenství
Učení o službě každého člena
(údu) sboru se zakládá na celém Novém zákoně.
Zabývá se jím epištola
Efezským 4,11-12, kde Pavel píše
o vzkříšeném Kristu: “A toto jsou
jeho dary: jedny
povolal za apoštoly, jiné
za proroky, jiné za zvěstovatele
evangelia,
jiné za pastýře a učitele, aby své vyvolené dokonale připravil k dílu
služby.” Pro Pavla je služba službou celého Božího lidu - neomezuje
se na apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele.
Obdarováni ke službě
Všechen
Boží lid je v souladu se svým
povoláním obdarován ke službě. To učí
Pavel v Ř 12,4-8 a
v 1K 12,4-12, Petr pak v 1Pt 4,10-11. Pavel například uvádí výčet
darů v 1K 12,9-10 slovy: "Každému
je dán zvláštní projev
Ducha ke společnému prospěchu"
(1K 12,7)
a uzavírá: "To všechno působí
jeden a
týž Duch,
který uděluje každému
zvláštní dar, jak sám
chce" (1K 12,11). Dary jsou dány
všem Božím lidem.
Přísně vzato,
všichni Boží
lidé jsou proto "charismatičtí" (to znamená "obdarovaní"
- termín pochází z řeckého charisma = dar). Pro mnohé
baptisty bylo hnutí, známé
jako "charismatická obnova", užitečným
připomenutím této
skutečnosti.
Právě toto radikální přesvědčení, že všichni Boží lidé jsou "služebníky", je v pozadí dávného zvyku
vkládání rukou po křtu,
který se opět v mnoha sborech užívá.
S tím se pojí modlitba, aby byl křtěnec
znovu naplněn Duchem Božím, a tak zmocněn ke službě (viz Mt 3,16; Sk 1,8 a 8,17). Nebo, jak to vyjadřuje bohoslužebná
příručka z nedávné doby: “Pane, požehnej těmto svým služebníkům
a zmocni je svým Duchem svatým, když
je nyní pověřujeme službou církvi a
světu ve jménu Pána Ježíše Krista.” (Patterns and Prayers for
Christian Worship, str. 103). U
baptistů je - nebo by měl být -
seznam členů seznamem služby
ve sboru. Slovy dávného
klišé - je nám
poslouženo k tomu, abychom sloužili.
Služba
ve světě
Služba
se samozřejmě neomezuje na oblast
sboru či církve. Je to patrné z
výše uvedené modlitby,
která mluví o "službě i církvi
a světu."
Baptisté, ovlivnění nejprve
pietismem a později charismatickým hnutím, jsou někdy nemístně zaměřeni
sami na
sebe. Pokušením
mnohých kazatelů je
organizování tolika činností uvnitř sboru, že zbývá málo času a místa
pro službu širšímu světu.
Baptisté si stále více uvědomují,
že služba ve společnosti,
dokonce politická aktivita může být cennou formou křesťanské služby.
I když
je většina
této kapitoly věnována
baptistickému pochopení služby
uvnitř sboru či
církve, je možné, že pro
většinu křesťanů nebude přední oblastí služby sbor, ale širší svět.
Na to bychom
neměli zapomínat, když budeme zkoumat službu v jejím soustředění na sbor.
VEDENÍ:
SLUŽBA NĚKTERÝCH
Biblický
základ
Všichni
Boží lidé jsou povoláni ke službě,
ne všichni jsou povoláni vést. Jak Pavel s potěšením objasňuje v
1K 12, Bůh dává mnohé a rozmanité dary. "Kdyby
všechno bylo jen jedním údem, kam
by se podělo
tělo? Ve skutečnosti však
je mnoho údů, ale jedno tělo"
(1K 12,19-20). Většina Božích
darů se týká služby v obecném smyslu.
Některé se však týkají zvláště služby vedením.
Tak
v 1K 12,28 Pavel zmiňuje dar "řízení církve", to znamená, že Bůh
dal církvi lidi s obdarováním
"vést". Původní řecký
výraz doslova znamená "kormidelnictví".
Tohoto výrazu se v literatuře
obrazně užívalo
o umění
vládnout, šlo o státníka,
který řídil
"loď státu". V 1K
12 je to loď církve. V souvislostí se službou
každého člena jsou tu lidé, zvlášť obdarovaní k tomu,
aby byli "představenými" církve či sboru,
aby řídili
život sboru
v jeho
bohoslužbě, misii a péči.
Tuto
službu "řízení"
nacházíme i
na seznamu darů
Ducha v Římanům 12, kde Pavel
píše: "Kdo
stojí v čele, ať je
horlivý" (Ř 12,8). Je pravda, že v některých překladech je to
trochu jinak:
"kdo pomáhá,
dělej to
s nadšením" (RSV).
Původní řecké
slovo může
ve skutečnosti
znamenat obojí - "vést"
i "starat se". Místo
toho, abychom
se snažili o rozlišení obojího významu,
bude lepší, když si uvědomíme,
jak se obojí podpírá: v
kontextu církve se vedení
netýká uplatnění moci, ale spíše péče.
Koncept vedení nacházíme
i ve
třetím Pavlově
seznamu duchovních darů
v Efezským
4,7-13, kde
je mezi různými služebnými
"úřady" uveden i
úřad pastýře-učitele. Podobně jako
u ostatních úřadů zde
zmíněných je důraz položen na aspekt "připravování"
- pastýři-učitelé připravují
vyvolené ke konání různé služby.
Termín "pastýř"
však sám o sobě zřetelně ukazuje
k vedení, protože ve starověkém světě
se slova "pastýř" užívalo
jako synonyma ke slovům "vůdce"
či "král".
Stanovisko baptistů
Baptisté
si vždycky uvědomovali potřebu
vedení v církvi. Tak to vyjadřuje Particular Baptist Confession z roku 1644: “každý sbor má Kristem
darovanou moc k
tomu, aby ke svému prospěchu
vyvolil vhodné osoby do
úřadu pastýřů, učitelů, starších, diakonů...” I když první
baptisté termíny "vůdce" a "vedení" neužívají,
koncept sám je
přítomen ve
všech proudech jejich života.
Různé služebné "úřady" představují vedení.
Ne všem baptistům se tento důraz na
vedení libí. Někteří raději
vykládají ordinovanou službu
především jako "službu Slovem a svátostmi". Jak však uvidíme,
až se budeme zabývat úlohou pastýře, novozákonní
základ pro takové pochopení
je sporný. Baptisté, jsou-li věrni svým kořenům a Písmu,
jsou povoláni k radikální víře.
Ženy
ve vedení
Jsou
všechny služebné
"úřady" dostupné ženám
stejně jako mužům? Je pravda, že "vedení
patří mužům", jak nedávno tvrdil jeden baptista,
nebo jsou dary řízení dány jak mužům,
tak ženám?
Písmo
učí, že Duch své dary udílí
bez ohledu na to, zda jde o ženu
či muže (Sk 2,17-18).
I když snad některá
kulturní situace omezuje vedení
na muže (viz 1K
11,3-16; 14,33-36; 1Tm 2,11-15), v principu není
podle Písma důvodu, proč by se ženy neměly podílet na vedení.
V
římském sboru například byli
ve vedení muži i ženy: Pavel zmiňuje
diakonku Foibé (Ř 16,1-2), učitelku
Prisku (Ř 16,3) a Junia byla dokonce apoštol (viz Ř 16,7 - překlady
naneštěstí mluví o Juniovi, překladatelé
nerespektují, že tu jde o ženu). Ze
Sk 21,9 (viz
též Sk 2,17-18) se dozvídáme,
že ženy byly též prorokyněmi.
Není
tedy důvodu, proč by se dnes ženy
neměly spolu s muži podílet na
vedení církve (sboru).
Tak dlouho předpokládaná nadřazenost
mužů nad
ženami už
v Kristu
neexistuje (Ga 3,28). V
něm nastal
nový pořádek.
Ženy mohou a měly by počítat
s tím,
že budou
hrát různé
úlohy v křesťanském vedení.
Baptisté
však v této věci nejsou zajedno.
I když ve většině sborů
baptistů ženy mohou být - a často i jsou - diakonkami, v mnohých
zemích se
dosud nemohou
stát pastýřkami,
kazatelkami. V Jednotě
baptistů Velké Británie
byla první žena jako
kazatelka uznána
roku 1922.
Tehdejší tajemník Jednoty baptistů, J.H. Shakespeare, napsal: “Považuji
osvobození ženy
ze zajetí
předsudků... za nejužitečnější
rys naší doby. Jen na vlastní riziko se může církev stát posledním
zákopem předsudků v této
věci a zapomenout, že se její problémy nejlépe
vyřeší, budou-li muži i ženy pracovat spolu.”
Navzdory
tomu, že Jednota baptistů uznala
pastýřskou službu žen, ve srovnání
s jinými denominacemi v Anglii je
procento sloužících žen nejmenší. Nedávný průzkum ukázal,
že pouze osmdesát (3%) z 2900 baptistických
kazatelů jsou ženy. To je srovnatelné s devíti procenty kazatelek
u metodistů. Ve Švédsku
dosahuje počet
kazatelek téměř
poloviny, včetně současné
tajemnice Jednoty.
SLUŽBA
STARŠÍCH A DIAKONů
Rozmanitost
baptistů
Baptisté
vyjadřovali svá
obdarování k
řízení rozmanitými způsoby. John Smyth, vedoucí prvního anglického
baptistického sboru v Amsterodamu
říká ve svém posledním Vyznání
víry, že sbor má dva druhy "služeb": "Kristus
ve své viditelné církvi
Ustanovil dva
druhy služebníků: jedni jsou
povoláni jako pastýři, učitelé, nebo starší, kteří rozdílí slovo a svátosti,
druzí jsou povoláni jako diakoni, muži
i ženy: jejich úkolem je sloužit
u stolů a umývat nohy svatým."
Ve
sborech prvních
baptistů bylo
zprvu několik starších, během doby
se v Británii úřad
starších zúžil na jednoho člověka. V důsledku toho
má většina sborů britských baptistů jednoho
kazatele ("staršího"),
a skupinu
diakonů (někdy postaru nazývanou
"rada").
To
však má mnoho výjimek. Některé sbory po mnohá léta mají kromě kazatele jak
staršovstvo, tak skupinu
diakonů. V nedávné době některé sbory, které měly kazatele a diakony,
zavedli pod vlivem charismatického hnutí
staršovstva, která spolupracují s kazateli.
Tam, kde mají staršovstvo
i diakony, přebírají starší vedení v záležitostech duchovní
a pastýřské péče a diakoni
mají na starost praktičtější záležitosti sborového života. Takovýto
rozdíl mezi "duchovním" a "praktickým"
je ovšem vždycky otázkou. Úkol pokladníka sbor, například, je obvykle vnímán
jako úkol diakona, přesto si praktická záležitost sestavení sborového rozpočtu vyžaduje
vysoký stupeň duc*****sti.
Rozmanitost
v Novém zákoně
V
Novém zákoně se setkáváme jak
se staršími, tak s diakony. V 1Tm
3 Pavel předkládá kvality, které má mít starší a diakon (biskup
a jáhen) - naneštěstí neříká nic o rozdílu jejich úkolů! Někteří ztotožňují
diakony z 1Tm 3
s "muži, plnými Ducha a
moudrosti" ze
Sk 6,1-6,
kteří byly vybráni, aby "sloužili (diakonein) při
stolech."
Toto
ztotožnění je však nepravděpodobné. Těch sedm netvořilo manažerský tým,
zodpovědný za záležitosti sborového života typu finančního hospodaření, stavebních
záležitostí či obecné administrativy,
jako tomu patrně je
u diakonů ve sborech, které
mají jak starší, tak diakony.
Jejich úkolem spíše byla pastorační péče
o vdovy v Jeruzalémě. Podle
toho, jak Lukáš ve Skutcích mluví o sboru, je zřejmé,
že oněch sedm bylo duchovními
vůdci s postavením jaké dnes
mají starší. Štěpán byl například
tvořivým teologem (Sk 7), Filip zase
nadaným evangelistou (Sk 8).
Je
jasné, že služba v novozákonní
době nemá jedinou podobu. Sbor v Jeruzalémě
byl uspořádán jinak, než sbor v
Korintu, a sbor v Korintu byl téměř jistě uspořádán jinak než sbory,
které jsou adresáty listu Efezským.
Nakonec záleží spíše na novozákonních
principech než na jedné určité předloze.
Je například důležitější dát
prostor daru řízení, než si dělat starosti
s terminologií. Například i dnes rozšířený termín "starší"
je možno podrobit zkoumání. I když byl nepochybně
vhodný v prvním století,
sociologické uspořádání se
od té doby
změnilo natolik,
že je anachronismem.
Ve světě
prvního století, ať už
šlo o prostředí řecké, římské či židovské, byli lidé buď mladí (do 40 let) nebo staří (nad 40 let)
- něco jako "střední věk" neexistovalo. Přesto v mnohých
dnešních sborech je řada lidí středního věku, poctěných titulem
"starší" - vskutku zvláštní fenomén!
(pokračování
příště)
přeložil
Bohuslav Procházka, pro GRANO SALIS upravil Petr Hlaváček
ředitel VOŠST v Olomouci
|