poslal Elo
Papežský kazatel O.Raniero Cantalamessa ve svém čtvrtém postním kázání
hovořil tento pátek o potřebě návratu k „duchovní četbě“ Písma tak,
jako tomu bylo v počátcích církve, tedy bez omezování se na pouhou
filologickou exegezi. Četba Bible, řekl O.Cantalamessa, ztratila v
průběhu času onu svěžest prvních staletí. V důsledku
historicko-vědeckých exegezí poněkud vyschla a byla tak v jistém smyslu
„sekularizována“. Díky 2. vatikánskému koncilu byl však onen původní
duch znovu objeven a začal se opět ujímat. – To jsou zásadní tvrzení,
na nichž O.Cantalamessa rozvíjel poslední ze svých postních
kázání, která papežský kazatel tradičně pronáší za přítomnosti Svatého
otce a jeho spolupracovníků z Římské kurie.
„Bude moci exegeze, vysušená dlouhodobou přemírou filologické analýzy
opět najít svou svěžest a životnost v další etapě dějin církve? Tato
otázka, kterou si papežský kazatel O.Cantalamessa položil až v závěru
své promluvy, po dlouhé předcházející reflexi, je vlastním těžištěm
celé jeho homilie. Známý kapucínský kazatel přitom mírnil pesimismus
některých moderních myslitelů, podle nichž se dnes nedostává „onoho
rozletu víry“ a „smyslu pro jednotu“, jež byly patrné u církevních
otců, kteří nám zanechali mimořádně krásné a pronikavé interpretace
Písma.
Podle O.Cantalamessy se během čtyřiceti let, jež následovala po
2.vatikánskému koncilu, začal onen duchovní pohyb a rozlet znovu
projevovat. Spolu s „novým výskytem charismat začíná se – podle něho –
znovu ujímat duchovní četba Bible, která během minulých staletí
procházela útlumem. Proč ale vůbec došlo k jejímu vymizení?
Papežský
kazatel to vysvětluje tím, že v oblasti exegeze již dlouho existuje
tendence zastavovat se pouze u litery:
„Sekularizace posvátna - tento globální fenomén - se nikde jinde
neprojevil tak pronikavě jako právě v sekularizaci posvátných knih
Bible. Snaha o vyčerpávající porozumění Písmu za pomocí
historicko-filologického studia je totiž velmi podobná snaze odhalit
tajemství reálné přítomnosti Krista v Eucharistii za pomoci chemické
analýzy konsekrované hostie! Největší nesnází tohoto typu výlučně
vědecké exegeze je to, že naprosto mění vztah mezi interpretem, tedy
exegetou a slovem Božím. Bible se stala studijním předmětem, který musí
být dotyčným profesorem „ovládnut“ a vůči němuž také musí – jako pravý
muž vědy - zůstat zcela „neutrálním“. Pokud však tyto pojmy aplikujeme
na Boží slovo a Krista, stávají se prakticky rouháním. Právě v tomto
jediném případě totiž není dovoleno zůstat „neutrálním“ a nelze ani
dosáhnout nějakého „ovládnutí“ Božího slova; je naopak třeba nechat se
ovládnout od Něho“.
Jinak si totiž nelze vysvětlit – pokračuje O.Cantalamessa – tolikeré
krize víry právě mezi znalci Bible.
Položíme-li si otázku po příčině
chudoby a duchovní vyprahlosti, které vládnou v některých seminářích a
místech formace, nabízí se jasné vysvětlení, tvrdí O. Cantalamessa:
jednou z hlavních příčin je právě způsob, jakým se tam vyučuje Písmu.
Mnozí exegeté – pokračoval kapucínský kazatel – se proto dnes snaží
opět docenit duchovní četbu Bible, která je vším jiným než
„subjektivismem či hůře fantazírováním“, nýbrž zakládá se zároveň na
historické i duchovní události Zjevení, podaného Kristem:
„To čeho je dnes zapotřebí, není duchovní četba, která by nahradila
stávající vědeckou exegezi mechanickým návratem k výkladům církevních
otců. Dnes je potřeba nová duchovní četba, odpovídající enormnímu
pokroku, který nastal v oblasti studia litery. Je zapotřebí četby,
která bude mít rozlet a víru Otců a zároveň soudržnost a serióznost
aktuální biblické vědy.“
Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=9216