Život církví: Portrét Církve československé husitské
Vloženo Neděle, 14. červenec 2002 @ 16:18:55 CEST Vložil: Spuntik |
Portréty protestantských církví v ČR
Dr.
Vladimír Šiler
Církev československá husitská (CČSH)
Dr.
Vladimír Šiler
Vznikla roku 1920 jako výsledek
hnutí reformně smýšlejících modernistických katolických kněží vedených
ThDr. Karlem Farským. Vznikla tedy odštěpením se od římskokatolické církve.
V krátké době se k ní přihlásilo mnoho lidí, kteří opouštěli
katolickou církev zklamáni její rolí v bývalém Rakousku a za 1. světové
války (přestupové hnutí). V atmosféře nové národní svobody, doznívajícího
národního obrození a panslavismu se nová církev chápala jako národní
katolická církev se silným citem pro východní pravoslaví (vazba na
cyrilometodějskou tradici, ale např. i na Srbskou pravoslavnou církev) i pro
českou reformaci. Proto si zvolila název Církev československá.
V průběhu 20. a 30. let získala
téměř milion členů. Nastavěla mnoho kostelů. Některé jsou
architektonicky pozoruhodné, protože jsou postaveny ve stylu tehdy módního
funkcionalismu.
Prvním poznávacím znakem církve
bylo zavedení mateřštiny do bohoslužby, zrušení celibátu kněží a
demokratizace církevní správy. Postupně však církev teologicky dozrávala
a vyhraňovala se. Odštěpilo se od ní pravoslavné křídlo v čele s knězem
Matějem Pavlíkem, který pak založil Pravoslavnou církev v Československu a
stal se jejím biskupem (jedná se o Matěje Gorazda Pavlíka, který byl
popraven nacisty za to, že ve svém chrámu v Praze ukrýval parašutisty,kteří
provedli atentát na R. Heydricha). Přikláněla se stále více k odkazu
husitství a českobratrtví a teologicky se otvírala tehdy módnímu
protestantskému liberalismu. Prakticky ji ale stmeloval bohoslužebný život.
Liturgie zachovává základní strukturu a mnohé texty klasické katolické mše,
přejímá řadu prvků starokřesťanských, ale nechává se inspirovat i
pravoslavím.
Na rozdíl od protestantismu církev
uznává všech sedm svátostí. Proto je CČSH vlastně jakýmsi mezitypem,
liturgickou zbožností stojí spíše na půdě katolicismu, teologicky se stále
víc přiklání k protestantismu. Podobá se tedy spíše anglikánské církvi.
Sama sebe však chápe jako protestantskou církev.
Církev hodně utrpěla za
nacistické okupace, kdy její činnost byla okleštěna. Ztratila prakticky
celou oblast Slovenska. Za komunistického režimu ji značně zdecimoval
ideologický tlak. Její příslušníci byli spíše liberálně ladění vlažní
křesťané pocházející z nižších vrstev středně velkých měst, kteří
neměli vyznavačskou odolnost. Církev postupně ztratila tři čtvrtiny svých
členů. Při tom se v poválečných letech dokonalo její teologické zrání.
Její teologie i sebekoncepce je ekumenická, tzn. otevřená různým křesťanským
tradicím, ale i otevřená vůči kultuře, vědě, politice. Výrazem tohoto
naukového posunu bylo doplnění názvu na Církev československá husitská v
roce 1971.
Zřízení církve je presbyterně-synodní
s episkopálními rysy. Základní jednotkou je náboženská obec. V jejím čele
stojí farář, vysvěcený biskupem na kněze, a volená rada starších. Světovou
raritou je, že v této církvi jednu třetinu duchovních tvoří ženy - farářky.
Náboženské obce se sdružují do diecézí, v jejichž čele stojí biskup a
volená diecézní rada skládající se z duchovních a laiků. Nejvyšším
orgánem je církevní sněm. Celek církve je veden patriarchou a ústřední
radou.
Teologická práce se soustřeďujena Husitské teologické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Církev vydává čtrnáctideník Český zápas
a dvouměsíčník Teologická revue.
Kostely CČSH (nazývané sbor, většinou
Husův sbor) bývají zvenčí i uvnitř velmi prosté. Přesto se církev obrazům,
sochám a umělecké výzdobě nebrání. Pozoruhodným znamením mnoha kostelů
bývá, že je v nich umístěno kolumbárium, urnové pohřebiště. Církev se
totiž postavila za pohřeb žehem už v době, kdy to římskokatolická církev
odmítala a kdy urny nemohly být pohřbívány na veřejných katolických hřbitovech.
Duchovní používá jako bohoslužebné roucho černý talár s rudým kalichem
na prsou a bílou štolu. Znakem církve je kalich s křížem.
Počet věřících se odhaduje na 180 000.
Církev má několik diakonických
středisek. Potýká se však s hospodářskými těžkostmi, neboť na rozdíl
od ostatních církví nemá zázemí v zahraničí. Přesto je ekumenicky velmi
otevřená, vždy se angažovala v ekumenických akcích a v ekumenických
institucích stojí vždy jako druhá nejdůležitější církev vedle ČBCE.
|