Život církví: Portrét Slezské evangelické církve augspurského vyznání
Vloženo Čtvrtek, 18. červenec 2002 @ 08:15:52 CEST Vložil: Spuntik |
Portréty protestantských církví v ČR
Dr.
Vladimír Šiler
Slezská evangelická církev augspurského vyznání (SECAV)
Od roku 1524 se začalo na Těšínsku
šířit luterství, které za čas zcela převládlo. Dynastie těšínských
Piastovců byla tradičně luterského vyznání. Takže i v dobách, kdy na
ostatním území našich zemí probíhala rekatolizace, v části Slezska zůstaly
pro evangelíky zachovány určité svobody. I když katolická církev nakonec
získala většinu obyvatelstva, zůstalo několik oficiálně trpěných
ohnisek evangelictví. Důležitý byl zejména chrám postavený v Těšíně
roku 1709 (dnes v Polsku). Tajní evangelíci, skrývající se v celé zemi před
pronásledováním, měli v Těšíně možnost zúčastnit se bohoslužeb, získat
bibli nebo Třanovského zpěvník. To je posilovalo k dalšímu setrvání ve víře
svých otců. Po tolerančním patentu (1781) mohli evangelíci vystoupit ze
skrytosti a začaly se budovat církve a stavět kostely. Byly to evangelické církve
luterského směru založené na územním a národnostním principu, tedy např.
německé, polské.
V letech 1918 - 1920 se
rozhodovalo o hranicích mezi Československem a Polskem právě v oblasti Těšínska.
Tyto spory se týkaly i církevní příslušnosti. Některé sbory se totiž
rozhodly vstoupit do nově utvořené ČBCE, jiné se přihlásily k Německé
evangelické církvi a ostatní zůstaly jako samostatný útvar Slezské
evangelické církve. Tato církev pak žila víceméně izolovaně od života
ostatních církví v Československu a od života v republice vůbec. Za 2. světové
války byla církev organizačně připojena k Německé evangelické církvi.
Teprve po roce 1948 se církev znovu vzchopila a ustavila jako Slezská
evangelická církev a. v.
Církev je pozoruhodná tím, že
jejích asi 50 000 věřících žije na poměrně malém území podél řeky
Olše a dolního toku Ostravice. To znamená, že v některých místech je
koncentrace evangelíků výrazná a vyrovná se počtu katolíků nebo jej
dokonce předčí. Dalším specifikem církve je , že je to církev dvojjazyčná.
Bohoslužby se slouží střídavě v češtině a polštině. Faráři musejí
ovládat oba jazyky. Soužití obou národností v jedné církvi není vždy
bez konfliktů, ale ty vyvěrají spíše z historických a sociálně-politických
příčin. Příslušníky církve jsou převážně venkovští obyvatelé chudých
podhorských oblastí. Jejich vyznavačsky rozhodná víra a lpění na tradicích
jsou však příslovečné ("Drží jak luterská víra."). Mimořádná
obětavost při stavbě kostelů, diakonické službě nebo při pořádání
finančních sbírek vede vždy k úctyhodným výsledkům.
Církev patří do rodiny luterských
církví, které jsou v mnoha zemích početně výrazně zastoupeny, a proto
mají i značnou účast na panující kultuře a veřejném životě, což se
projevuje mimo jiné vysokou úrovní teologického myšlení, všeobecnou
kultivovaností, intelektuální noblesou, ale také tolerancí a jistým liberálním
skepticismem a kriticismem. To však platí o SECAV jen v menší míře. V církvi
převažuje atmosféra probuzenecké zbožnosti, což má za následek menší
úctu k teologickému vzdělání a odvrat od kulturního a sociálně-politického
života okolního světa a soustředění se pouze na niternou zbožnost. Je to
jistě také dáno charakterem regionu na pomezí národů a kultur. Na Těšínsku
se vždy dařilo entuziastickým náboženským skupinám s apokalyptickým výhledem
ke konci tohoto světa. SECAV proto ráda koná evangelizační akce, ráda zbožně
zpívá a pěstuje čilý sborový život. Probuzenecký ráz zbožnosti ovšem
působí různá vnitřní pnutí a v současné době tak probíhá v církvi
štěpení na dva směry.
Základní jednotkou církve je sbor, v jehož čele stojí
farář a volené presbyterstvo. V čele církve stojí církevní rada duchovních
a laiků a biskup.
Církev posílá své duchovní
studovat teologii do sesterských církví doma i v zahraničí (Polsko,
Slovensko, Německo). Vydává dvojjazyčný časopis Přítel lidu. Luterské
kostely bývají velmi zdobné, zvenčí i uvnitř. Často jde o stavby ve stylu
severoněmecké pozdní gotiky z červených pálených cihel. V kostelích jsou
zachovány oltáře s obrazy a svícny, i když se většinou nepoužívají.
Luterská bohoslužba je formálně bohatě rozbudovaná, i když i tady slovo Písma
a kázání hraje hlavní roli. Farář nebo farářka nosí při obřadech černý
talár a bílou krajkovou rochetku. Církev jako svůj znak zpravidla užívá
bibli a kříž.
SECAV koná významnou diakonickou
práci v poměrně značném rozsahu. Stará se i o bezdomovce a narkomany.
Proslulá je její práce s dětmi a mládeží. Díky těsným kontaktům se
sesterskými církvemi v Polsku, na Slovensku a v Německu se církev často podílí
na různých nadnárodních akcích a projektech. Církev se plně podílí na
ekumenickém hnutí, a to i přesto, že sama pochází z území a z období,
kde náboženské sváry byly velmi dramatické.
|