V podstatě si myslím, že má Slávek pravdu v tom, že někdy říkáme stejné věci jiným způsobem a tak se vlastně dostáváme do zbytečného sporu.
O té Boží výchově s tebou souhlasím beze zbytku.
..."Vybírat dobro a zlo dokážeš, ale Bohu vydat život nedokážeš. Co ti v tom brání?"...
Snad už jsem to vyjádřil i jinde, ale zopakuji to: Bohu jsem schopen odevzdat jenom to, co skutečně mám, co vlastním, co zrovna držím v rukou. A to je jenom tento přítomný okamžik mého života. Nic víc už nemám.
Minulost už je pryč, tu už neovlivním, jen ji mohu svěřit Božímu milosrdenství.
Ani budoucnost ještě nevlastním, nemohu ji tedy logicky nikomu věnovat, nikomu ji nemohu vydat. Cožpak víme, zda vůbec nějakou budoucnost mít budeme?
Pro růst vztahu, pro růst ve víře je pro každého člověka velice důležitá možnost v budoucnu napravovat stará selhání. Proto je dobře, že je to zařízeno tak, že Bohu jsme schopni věnovat vždycky jenom naši přítomnost. Bůh vidí do lidských srdcí, ale pro růst naší lásky jsou důležitá vyznání, budujeme se postupně skrze všachny projevy lásky a dobré skutky. Tehdy duchovně rosteme, zrajeme pro nebe.
|
