To mám stejnou zkušenost. Když jsem žil v náboženství, tak jsem věděl o pokoji, o kterém mluvil Ježíš a věděl jsem, že ho nemám. Omylem jsem se domíval, že pokoj si člověk vyrobí vlastní snahou a vlastními skutky: Tím, že se bude zpytovat, zpovídat, litovat hříchů, modlit se, rozjímat, meditovat, hodně se snažit a dělat dobré skutky, účastnit se různých divadel náboženství... A tak jsem se zpytoval, zpovídal, litoval hříchů, modlil se, rozjímal, meditoval, dělal dobré skutky, účastnil se kde čeho... Tolik snahy a ten pokoj furt nikde.

  Kdyby šel pokoj s Bohem vyrobit člověkem, nemusel Pán Ježíš umírat na kříži a stačil by k tomu třeba budhismus, kde je ten pokoj světa vyrobený lidmi ještě nejkvalitnější. I když i ten je sotva srovnatelný s tím, když člověk vezme sekačku nebo lopatu a vyrazí na zahradu a udělá něco užitečného.

  Toník