Jinak podle mne pastor od pastýře asi nebude. Nevím, kde to slovo vzniklo, ale od pastýře by to mohlo být maximálně v češtině, ale slovo pastor myslím není české, takže od pastýře, myslím ne. 

Podle toho co popisuješ, tak by asi správnější pojmenování mělo být diakon církve. Diakoni/služebníci se starali o hmotný chod a  zázemí. 

Prosím, co píšu neber nijak vážně, jen hra se slovy, terminologií, podstatou je stejně nakonec život. Pán s tebou Jirka

tak tomu rozumím, když v tom byla sekta. Sice nevím, zda skutečná a obecně uznávaná (třeba jehovisti) nebo jen relativně nezávislý a navenek křesťanský sbor se silnými sektářskými rysy (takové jsem taky dříve znal, naštěstí jen zvenčí), ale věřím, že to pak nebylo snadné hledat důvěru vůči lidskému společenství.

Zdá se, že o to silnější a cennější byl pak pokoj, který jsi našla u Pána :-).

Sám jsem si v minulosti zažil také nějaké nepříjemné chvilky díky církvi. Ale sekta v tom naštěstí nikdy nebyla. Jenom prostě nemoudrý vedoucí či učitel. Nicméně Pán to stejně nakonec většinou zařidil tak, že posléze už daný člověk na své pozici nezůstal.

wollek

vaši diskuzi jsem trochu sledoval. Nejsem si jistý, zda hlavním tématem je to, zda by sbor měl vést jeden placený služebník, nebo by se na tom mělo podílet více lidí, kteří se skužbě věnují ve svém volném čase - z nichž jeden klidně může mít roli pastora.

Za své poznání a zkušenost bych k tomu, jak jsem to pochopil a zachytil v úvodním odstavci, napsal následující. Můj první sbor měl dva placené činovníky na plný úvazek. Jeden byl pastor a ten druhý starší sboru. Ten měl na starosti vyučování a mládež, což ho vytížilo cca na 4 hodiny týdně včetně dopravy na místo konání akce. K tomu jednou za týden až dva hlavní kázání. Upřímně - příšlo mi to vše poněkud málo, když to porovnám s tím, co všechno museli dělat pracující lidé. Nejvíce mne zaujalo, když pak bylo třeba přiložit ruku k dílu a pomáhat prakticky, tj. manuálně, tak se tam podle mých informací tento placený činovník ani neobjevoval, ale po pracující členové sboru byli k téže činnosti vyzývání a motivování pod záminkou, jak je to práce pro Boha.

Později v jiném sboru se placený pastor (taky na plný úvazek) postupně stal jedním z mých nejlepších kamarádů. Byl to klasický zastánce desátků a těch nebiblických dodatků okolo... i jednoho dne mi Pán dal prožít, že tento pastor nemá být zaměstnancem církve, ale měl by pracovat normálně... myslím, že jsem mu to nikdy ani neřekl, ale občas jsem se i za toto modlil, je-li to vůle Páně. V tu dobu to byla naprosto nemyslitelná představa :-) a pochybuji, že někdo kromě mě měl tuto vizi. Po letech se však stalo, že původní pastor sboru se vrátil (detaily si nepamatuji) a ten můj kamarád (tehdy ještě vzdálenější) si začal hledat práci a našel dobrou. Pak našel další a dokonce jsem do stejné firmy nastoupil také. V tu dobu už vedl jiný sbor, kam jsme společně chodili s dalšími - byl to menší sboreček. V práci byl požehnaný, a sbor se mu spolu se širším vedení dařilo vést úplně v pohodě. Ten sbor se sice později rozpadl, protože se někteří odstěhovali a jiní následně měli chuť rozptýlit se po větších sborech v okolí. Ale to vůbec nevadilo. Nyní jej Pán opět povolal do nového sboru, který založil a už se nějakou dobu rozjíždí. Věřím, že mu Pán žehná, jeho služba je rozhodně o krok dále než dříve, myslím, že i některé věci vidí nyní jinak než dříve, kdy byl jenom pastorem. A vůbec si ho neumím představit, že by ještě kdy uvažoval své přirozené zaměstnání opustit. 

Mít obživu z křesťanství si umím představit tak, že je člověk opravdu neskutečně aktivní, je vytižený jako zaměstnaný člověk - a to ne chozením na návštěvy k bratřím a sestrám, ale skutečnou službou, kterou jen tak někdo nezastane. Příkladem může být bratr Barkóci, ten by určitě u toho, co dělá, pracovat jako běžný člověk nemohl. Dalším příkladem je apoštol Pavel - i když on někdy psal, že pracovali vlastníma rukama, aby se uživili, ale jinde zase naznačoval, že lidé jako on mají nárok na odměnu. Jistě však je, že jejich přínos pro Boží království je někde úplně jinde, než přínos kazatele sboru, jež má několik dvouhodinových akcí do týdne a tím jeho reálné "pracovní povinnosti" končí. Když to zvládá dobře můj kamarád, u něhož mi Pán dal konkrétní proroctví, které se splnilo, tak to tak prostě asi má být.

Pokoj vám oběma - byť nevím, zda jsem napsal něco, co jste měli zájem slyšet - spíše jsem tak vzpomínal pži čtení vašich řádků. Až tak úplně neřeším názvy rolí, a jako presbyter, starší, pastor, pastýř, diakon apod. Podstatné je, co se za tím skrývá a zda je člověk za své dílo pro relativně malé společenství - řekněme mluvím o těch cca od 50 do 200 členů - motivovaný finančními příjmy, na nichž záleží vlastně jeho živobytí, rodina, apod. nebo to dělá skutečně s láskou pro Pána, a pro lidi, které mu Pán svěřil

wollek