Re: Re: Re: Re: Re: Re: Věřící neradi slyší pravdu!!! (Skóre: 1)
Vložil: Frantisek100 v Pátek, 26. leden 2018 @ 16:45:05 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) | | Já měl to štěstí, že jsem se na PF hlásil v roce 68. To byla
krátká a krásná doba, kdy jsme ale také
byli naivní. Měl stačilo těch pár měsíců svobody, abych poznal řadu křiváků, kteří se rychle
převlékli do jiných kabátu a pak po okupaci se zase rychle převlékli
zpět do původního. Už na fakultě jsem zažil studentské stávky, Palacha a pak
období, kdy člověk nevěděl, kdo mne udává. Přesto jsme se v té době třeba
zúčastnil shromáždění věřících z celé republiky a spal v hotelu, kde si mohla
tajná policie zjistit, že jsem student PF. Riskoval jsem. Klukům medikům jsem sháněl Bible a za sklem ve své knihovničce
jsem měl vystavené knížečky pašované k nám tajně ze západu. Byly to brožurky o
víře a malinká evangelia. Nic se mi nestalo. Ve škole jsme učil přírodní vědy a jistě, že pak mne musely oslovovat děti
soudruhu učiteli. Na vojně jsem jednomu veliteli řekl pane kapitáne a málem jsem skončil v base vězení. Prostě
doba byla taková. Musel jsem podepsat slib, že budu vyučovat v duchu socialismu
apod. Kdybych to nepodepsal zničil bych
si život. Podepsal jsme to, ale řídil se svým svědomím. Nakonec brzy na to jsme
pracoval v zařízení s mentálně postiženými dětmi a tam to bylo fuk. Bylo nutné
děti naučit počítat a byl jsem šťastny,
když za rok uměly v počtech tolik, co pomalu žáci v základní. Násobit i dělit
písemně, nakreslit síť krychle a kvádru
a vypočítat jeho obsah. To bylo úžasné a pak jsme přešli na desetinná čísla a zpočítali
jsme si třeba cenu za nákup zboží. Zláštnáci bylo úžasně vděční a stávalo se,
že mi žáci zatleskali po každém pokusu z fyziky či chemie. Na prvního máje jsem se někdy vymluvil, protože jsme dojížděl. Všechno mně
procházelo. Ovšem moje marxistické názory mají zdroj jinde. Hodně jsem četl.
Miloval jsme Malého Bobeše a Poplach v Kovářské uličce. Prožíval s nimi jejich bídu a bylo mu to blízké. Jako žák jsem ve třídě
cítil, že je rozdělena na dva tábory, Děti úředníků a dělníků Ti spolužáci dělníku byli vždy moji
kamarádi a opisovali od mne a dával jsem
jim rád opisovat a oni zase stáli při ně. Nikdy jsem je nezradil a když se něco
vyšetřovalo a soudružka učitelka chtěla
na mne jako na žákovi, který je druhý nejlepší ve třídě, abych ji prozradil ,
kdo to udělal, řekl jsem prostě: " Nezlobte se, ale nemohu to říct" Zarazila si a už
na mne nic nechtěla. Když byly laboratorní práce a bylo třeba nás kluky
rozdělit na dvě
skupiny, tak ti kluci z dělnických rodin
chtěli být v mé skupině a ti druzí s bohatším
spolužákem. Prostě jsem cítil třídní rozdělení. Moji rodiče byli na tom dost
špatně i po psychické stránce. Neměli vzdělání a maminka byla invalidní. Otec
nastoupil v roce 1955 do důchodu.
Narodil jsme se jim totiž v pozdějším věku. Maminka byla o 15 let mladší než
tatínek Vnímal jsem za nespravedlivé to o čem jsem čítával. A věřil v to, že společnost bez boháčů, kteří mají továry
a pole bude lepší svět. A doma jsme slýchával, jak krutí bývali velkostatkáři na své děvečky a čeledíny. Sebrali jim pole apod.,
ale stejně všichni bydleli v lepších domech než já, koupili si auta, jejich
děti měly kola a lepší oblečení atd.
Bylo mi stydno, když šla se mnou sociálka nakupovat oblečení jednou za rok za 200 Kč. Za to se moc nekoupilo.
Jedna košile za 110 a kecky. A ty
pohledy lidí? Tak ponižující! Proto je
ve mně třídní nenávist. Je to zkušenost. A cizinec? Píše kraviny, jak statisíce
lidí u nás režim zlikvidoval.. Jak jsem byl prý zbabělý apod.?? Pokud vím . Po
roce 68 začaly vycházet církevní časopisy, které jsem znal. Plno věřících
spolupracovalo s režimem. Proč? Protože
věděli, že žádným odporem režim nezmění. Copak mělo smysl chovat se jak
Mašíkové a štvát lidi proto sobě? Několik církevních představitelů dokonce
dostali i státní vyznamenání. Po roce 89 jsem si uvědomil, jak jsem byl naivní,
když jsme málem uvěřil kapitalistovi Havlovi a lidovcům. Ale o tom až jindy. Já vlastně
jsem pak celý život pracoval pouze s dětmi
postiženými. Tu práci přece někdo musel dělat. Asi proto jsem nebyl udavačům na očích, nevím.O
tom bych mohl napsat celou knihu, o jejich osudech apod. Měj se hezky a chápu,
proč píšeš . Já nevěřím v kapitalismus, ale v sociální stát, kde se moudře
hospodaří i odměňuje. Je to sice idealismus, ale kapitalismus je mi odporný a musí či mel by být odporný i opravdu upřímně věřícím lidem. Stále mám pocit, že jen zneužívají náboženské city si vysvětluji si Bibli tak, aby jim vyhovovala. |
| Nadřazený |
|
