|
Právě je 438 návštěvník(ů) a 3 uživatel(ů) online: oko rosmano Mikim
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116505075 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal rosmano Ukázka myšlení a chápání Boha a Jeho projevů Židy:
L 7:11: A stalo se, že hned nato šel do města zvaného Naim. A šli s ním mnozí jeho učedníci a veliký zástup. 12 Když se přiblížil k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého, jediného syna jeho matky, a ta byla vdova; byl s ní velký zástup z města. 13 Když ji Pán uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“ 14 Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“ 15 Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce. 16 Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „ Bůh navštívil svůj lid.“
Židé reagovali velmi správně. Židé, s odvěkou vírou otců a praotců dobře věděli, kdo je Bůh. Že je nesmrtelný, nikdo z lidi Ho neviděl a nemůže vidět, přebývá v nepřístupném světle. A také věděli, že Bůh používá své nástroje, své vyslance, služebníky, a skrze ně činí mocné činy, zázraky, skrze ně projevuje svou moc a slávu. A i v této situaci si Boha s nikým nepletli a správně oslavovali Boha v nebi za ten úžasný zázrak, který skrze svého služebníka, svého Syna, vykonal, a jehož byli právě svědky. A správně chápali, že skrze Ježíše působí Bůh, že skrze Ježíše, jako svůj nástroj, Bůh navštěvuje svůj lid.
|
poslal oko Hřích má ve svojí podstatě zabudovánu jakousi vzdálenou karikaturou trojjediného Boha.
Podstatou úplně prvního hříchu lidí přece bylo: "Budete jako Bůh!" (Gn 3,5). A toto se táhne celými lidskými dějinami.
Hřích má tedy na člověka hned trojí rozličné působení ...
|
poslal rosmano
Může mít Bůh nad sebou Boha ?
Anebo Bůh je pouze ta Nejvyšší bytost nade všemi, absolutně ? Bůh je proto Bůh, že jeho supremace je nade vším a všemi, bez výjimky .
Pokud má Bůh nad sebou Boha, jedná se v tom případě o pravého Boha ? Anebo jde o Boha nižšího řádu..
1K 11:3: Chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy její muž a hlavou Krista Bůh. 1K 3:23: vy pak jste Kristovi a Kristus Boží.
|
poslal rosmano
První list apoštola Pavla Tesalonickým :
Pavel, Silván a Timoteus píší církvi v Tesalonice a vyjadřují vděčnost Bohu za ně, za jejich víru, lásku, naději. Jsou velmi potěšeni tím, že je na nich poznat, že evangelium je došlo ne pouze ve slovech, ale i v mocí, v působení Ducha svatého, a tak jejich víra se šíří všude. A píší o tom následovně:
1Te 1:8: Od vás se totiž Slovo Páně rozeznělo nejen po Makedonii a po Achaji, ale vaše víra v Boha se rozšířila na všechny strany, takže my o tom už nemusíme nic říkat. 9 Vypráví se tam, jak jsme přišli k vám a jak jste se obrátili k Bohu a zřekli se model, abyste sloužili Bohu živému a pravému 10 a očekávali jeho Syna, jenž přijde z nebes, kterého on vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás osvobozuje od přicházejícího hněvu.
|
poslal Nepřihlášený Ahoj, tak si rikam, kdyz nekam prijdu, ze vetsinou byvaji vsichni fajn lidi, chovaji se slusne, akorat casto vnimam marnomluvnost, uzvanenost dnesni doby. Taky ze nikomu nechybi Pan jako Zachrana, utociste, pevny hrad... vicemene si vsichni pomahaji sami a doufaji v lidi, at uz veri nebo neveri... ale pritom obcas lidi rikavaj, jak jsou spatni a jak se za neco stydi... Znate takove priklady spatností nebo pychy? Co muze nekdo z muzu a zen myslet nebo delat spatneho? A vlastne, co se z toho muzeme naucit? Nadavani na GS je videt, to asi nemusime rozebirat... Pan se diva na srdce, ne na lidske znalosti, tak dik a jsem zvedavej co napisete za zkusenosti...
|
poslal Nepřihlášený Tak aby rec nestala...
1. Uctivej si, cokoliv chces 2. Vytvor si symboly a tradice a klan se jim, treba krizum, socham, kostem, politikum, osobam, co se namane... 3. Placej neco boziho jen tak, mas predce svou hubu, mozna i prazdne modlitby se hodi 4. 6 dnu se flakej a 7. dne pracuj, zapomen na to, kdo te udrzuje pri zivote 5. Rodicum nic dobreho nedelej 6. Nenavid a zabijej 7. Cizoloz a premyslej chlipne, jsme predce z opic 8. Krad 9. Pomlouvej, nadavej 10. Zavid a dychti po cemkoliv
...a pak zkus zit stastne... vycitky svedomi se nak prekonaji...
|
poslal Willy Tři svědkové pro dnešní učitele Zákona, kazatele, pastory a farizeje Pán Ježíš Kristus: „Copak jste nikdy nečetli v Písmech: ‚Kámen, který stavitelé po prozkoumání zavrhli, se stal hlavou úhlu. Od Pána se to stalo a je to podivuhodné v našich očích‘? Proto vám pravím, že vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který přináší jeho úrodu. KDO PADNE NA TEN KÁMEN, ROZTŘÍŠTÍ SE, A NA KOHO PADNE, TOHO ROZDRTÍ.“ (Matouš)
|
poslal Willy Lidskou duši stvořil Bůh při stvoření Adama, když do těla z červené hlíny, do jeho chřípí vdechl dech života, což lidský duch a člověk se stal živou duší.
|
poslal Willy Pán Ježíš Kristus řekl, že poznáme pravdu a pravda nás vysvobodí a pokud nás Syn vysvobodí, budeme skutečně svobodní. K tomu nám Bůh v Kristu dal Ducha pravdy, který nás uvádí do veškeré pravdy, abychom uměli rozlišit pravdu od lži, což je pro tělesného/duševního člověka nemožné. Jako výsledek a důsledek je napsáno, že Bohem definovaná svoboda je tam, kde je Pánův Duch. (2K 3:17)
|
poslal Nepřihlášený Nepotřebuji radit, sám studuji Bibli a vnímám to svým způsobem.
Někdy to psaní jde samo, jakoby mi to někdo diktoval. Napsal jsem již knihu věnovanou
Skutkům a také oběma dopisům Korintským.
Hledám v tom i logiku, a tak nejraději mám Lukášovo evangelium. Proč logiku?
Dnešní člověk myslí spíše logicky.Lukáš, tento inteligentní Řek, se snaží chronologický
popsat vše, co se dozvěděl, a pak na jeho evangelium navazují Skutky apoštolů.
Tady je malá ukázka z mé vlastní knihy o Lukášově evangeliu.
Začátek sedmé kapitoly:
|
poslal gregorios777 Často se zde dohadujeme, zda jsme hříšníci.
|
poslal Willy Boží prioritou je budování Boží stavby.
Když Pavel mluví o církvi, píše o ní Timoteovi, že je to dům Boha živého. Když píše Efezským, říká, že roste ve svatou svatyni v Pánu a že v Kristu jsme všichni spolu budováni v Boží příbytek v Duchu. Vzhledem k tomu, že Bůh je Duch a Jeho příbytek je budován v Duchu, jedná se tedy o duchovní stavbu, nikoli o fyzickou.
Budování Jeruzaléma a chrámu v Jeruzalémě ve starozákonní době má svůj duchovní význam. Například kameny na stavbu chrámu byly na stavbu přiváženy opracované jinde tak, aby se jen umístily na určené místo a spojeny nebyly maltou, ale zlatem. To znamená, že tím, co je spojovalo a díky čemuž stavba držela pohromadě, byl Bůh. Dnes víme, že dnešní Boží chrám - církev drží pohromadě a je budován poutem lásky, jak je psáno: "Láska buduje."
|
poslal Willy Boží věrnost je hojněji zmiňována ve Starém zákoně, kde se často pojí s Božím milosrdenstvím. V Novém zákoně je zmíněna jen jednou, ostatní zmínky se v NZ týkají lidské věrnosti ve vztahu k Bohu, zejména tedy coby ovoce Ducha v listu Galatským 5:22.
Je zvláštní, že ze 71 zmínek v celé Bibli se jen jediná týká Boží věrnosti v NZ. Možná je to proto, že o Boží věrnosti nelze pochybovat. Apoštol Pavel napsal Timoteovi: "Jsme-li nevěrní, On zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe." Tento verš nás tedy ujišťuje o Boží věrnosti, která není závislá na věrnosti člověka.
|
poslal Willy Čeho Pán Ježíš Kristus dosáhl na kříži Golgoty skrze svou smrt a vzkříšení a co to přináší člověku, který uvěří evangeliu, Pánovu jménu a začne žít Božským věčným životem v Kristu a podle či skrze Ducha?
|
poslal rosmano Moudří muži, poraďte mi .
Obracím se na vás, moudré muže od katolíků, protestantů, kristovců, odpadlíků, apod.
V Písmu svatém máme mezi jinými zaznamenán tento příběh:
Sk 18:24: Do Efesu přišel Žid jménem Apollos, původem z Alexandrie, muž výmluvný, zběhlý v Písmech. 25 Ten byl vyučen Pánově cestě, mluvil s vroucím duchem a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. 26 Začal směle mluvit v synagoze. Uslyšeli jej Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě přesněji mu vyložili Boží cestu. 27 A když chtěl projít do Achaje, bratři ho v tom povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam přišel, velmi prospěl těm, kteří uvěřili skrze milost Boží, 28 neboť rázně na veřejnosti vyvracel argumenty Židů a ukazoval z Písma, že Ježíš je Mesiáš.
|
poslal Willy Tento článek jsem napsal proto, že mi toto téma položil Pán Ježíš na srdce. Jde totiž o zanedbávané a přitom životně důležité téma, jemuž není ve sborech věnována patřičná pozornost, jakou si zaslouží a jak si v Písmu ukážeme.
Od počátku, od stvoření člověka byl jeho život otázkou jedení. Jak fyzicky tak duchovně.
Bůh řekl: Hle, dal jsem vám každou rostlinu mající semena na povrchu celé země a každý strom, na němž je ovoce mající semena. To budete mít za pokrm. Hospodin Bůh dal ze země vyrůst veškerému stromoví žádoucímu na pohled a dobrému k jídlu, stromu života uprostřed zahrady... Gn 1:29, 2:9
Strom života nalezneme jak v první, tak v poslední kapitole Bible.
Uprostřed náměstí toho města, z obou stran řeky je strom života, nesoucí dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce a listí toho stromu slouží k léčení národů. Zj 22:2
|
poslal Frantisek100
- Zjevení
Janovo 22, 7Hle, přijdu brzo. Blaze tomu, kdo se drží
proroctví této knihy.“
- Zjevení
Janovo 22, 12Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím
každému podle toho, jak jednal.
- Zjevení
Janovo 22, 20Ten, od něhož je to svědectví, praví: „Ano,
přijdu brzo.“ Amen, přijď, Pane Ježíši!
Výraz přijdu brzo se vyskytuje jen u knihy Zjevení. Byl to
Janův sen, přání… ? Jan byl ve velice těžké situaci. Je to již stařec na
sklonku svého dlouhého života a zatím nepoznal mnoho radosti. Všichni
apoštolové zemřeli mučednickou smrtí a
on sám zažil také násilí, mučení, vyhnanství. To vše by se dalo vydržet, kdyby
člověk viděl, že vše spěje ke správnému konci. On se trápí i nad tím, jak
dopadly sbory v jeho okolí. Jen dva mu vyhovují. Určitě slyšel i o
masakrech křestanů v Římě. Co asi vše se honí v jeho hlavě. Není
divu, že už si přeje jen jedno. Aby Pán Ježíš se vrátil a nastolil pořádek,
spravedlnost potrestal nepřítele. Proto
také jeho představa navracejícího Pána Ježíše je zcela jiná od popisu ve Skutcích
apoštolů.
Tam je návrat Pána Ježíš vylíčen jinak
·
9Po těch slovech
byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.
· 10A když
upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v
bílém rouchu
· 11a řekli:
„Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás
vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“
Učedníci dostali tedy představu, že Pán Ježíš se vrátí
v podobě, jako odešel. Jan ho vidí jinak se zbraní. Proč takový rozdíl.
Milujte přece své nepřátele.
Když kamenují Štěpána tak
v agonii umírání vidí Ježíše.
- 54Když to
členové rady slyšeli, začali na Štěpána v duchu zuřit a zlostí zatínali
zuby.
- 55Ale on,
plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí
po pravici Boží,
- 56a řekl:
„Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží.“
- 57Tu
začali hrozně křičet a zacpávat si uši; všichni se na něho vrhli
- 58a hnali
ho za město, aby ho kamenovali. Svědkové dali své pláště hlídat mládenci,
který se jmenoval Saul.
- 59Když
Štěpána kamenovali, on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“
- 60Pak
klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: „Pane, odpusť jim tento hřích!“ To
řekl a zemřel.
Kromě Janova Zjevení
není nikde údaj o tom, že se Pán Ježíš vrátí brzo. Neměli ho ani první křestané
v Jeruzalémě. Bylo to však jejich přání, touha víra, že se vrátí. Odchodu
Pána Ježíše do nebe byli svědci asi jen apoštolové. Ti muži, kteří jim podávají
onu informaci, jsou asi andělé. Už jednou se objevili u prázdného hrobu Pána
Ježíše.
Proč by sdělovali tohle apoštolům, kteří se příchodu Pána
Ježíše nedožijí?
Možná ho apoštolové a
i jiní jako Štěpán a ti, co v Ježíše uvěřili, přece jen viděli. Kdy? Možná
se tak děje v umírání, o kterém mnoho nevíme. Takže každý, kdo
v Ježíše upřímně věří, uvidí ho přicházet.
A zamysleme nad tím, co by se změnilo, kdyby tehdy přišel
Pán Ježíš brzo? Existovala by ještě víra? Vniklo by to, co duchovně ovlivnilo
celou planetu? Pak by šlo spíše o lokání událost.
A co dál ??
Křesťanství bylo od samého počátku ohrožováno a dnes je to
spíše zevnitř než zvenčí. Křestané se mezi sebou vraždí a tím dokazují, jak
jejich víra je jen pozlátko na povrchu “nádoby“ , která je jen prach. A kdyby jen vraždili. Vymysleli
věci, které do křesťanství ani nepatří.
A láska? Krásný vzdálený cíl.
Včera se mi stala v
našem Penny taková zvláštní událost. Asi jsem se v duchu zlobil na Ukrajince.
Najednou ke mně u regálu přistoupí pán, kterého jsem nikdy neviděl. Usmívá se
na mne a já marně v paměti hledám, kam bych ho zařadil. Podává mi ruku a
přeje mi zdraví, lásku a Boží požehnání do nového roku. Jeho řeč je směsicí
ruštiny a ukrajinštiny. Přeji totéž a pevně tisknu ruku. To je ale krásný
Silvestr. Kdyby si tak ruku podaly válčící strany všude na světě. To je právě
semínko Boží lásky a tak vzácné.
Vzácná stopa po Pánu Ježíši.
|
poslal rosmano Panuje zde jeden politováníhodný nešvar. Vyskytuje se zde taková navzájem se poplácávající skupina, honosně se nazývající Kristovci. Pojmenování odvozují od Krista. Domnívají se, že tvoří vrchol křesťanství, duchov-nosti, poznání. Spojuje je také pocit a přesvědčení o své věrnosti a oddanosti Kristu.
Ve skutečnosti však slova Ježíše Krista ani neznají, v lepším případě je ignorují , jako by neexistovaly. Nebo je překrucují anebo je přímo negují nebo se jim vysmívají.
Svou víru stavějí nikoliv na Písmu, na slovech Ježíše a apoštolů, ale na tradici (ze 4. a 5. století), která značně slova Ježíše a apoštolů překroutila.
|
poslal Willy Tento článek je složený ze dvou komentářů, které si podle mého mínění samostatný článek zaslouží.
Neboť Kristova láska nás váže, když jsme usoudili toto: Protože jeden zemřel za všechny, tedy všichni zemřeli. A On zemřel za všechny, aby ti, kteří žijí, nežili už sami sobě, nýbrž Tomu, Kdo za ně zemřel a vstal z mrtvých. A tak od nynějška nikoho neznáme podle těla. Ačkoli jsme i znali Krista podle těla, nyní Ho již takto neznáme. (2K 5:14-16 ČSP)
|
poslal Nepřihlášený Ondrej Kušnierik: I věda může být modlářství
Tímto svým příspěvkem bych chtěl také připomenout dva pány, kteří již zemřeli, ale jejich odkaz nosím stále v hlavě i v srdci. Prvním z nich je doc. Vladimír Betina, který mě, coby šestnáctiletého svou přednáškou o vědě a víře přesvědčil natolik, že dodnes nesu dopady tvrzení, které tehdy uvedl, a jsem nimi poznamenán. Druhým je profesor Hans Rohrbach, kterého Betina ve své přednášce citoval a stavěl argumentaci, kterou od něj převzal. Oba pány bychom teologicky zařadit někde do k pietistickým kroužkům bádajících nad Biblí (Bibelkreisen). Chci se i já přidat k nim a poukázat na to, že věda není nic, co by přesahovalo člověka, že není přírodním zákonem autoritativně stojící někde nad člověkem! Moje skepse vůči vědě je poněkud hlubší než u obou výše uvedených pánů.
Tento můj příspěvek nepracuje s vědeckým důkazem, ale opírá se o skutečnosti uznávané vědou. Snad se bude někomu zdát neohrabaným textem, někomu zase hutnějším. Vědu v něm neodsuzuji, naopak, je potřebná a pokud ji vezmeme rohrbachovsky komplementárně k Bibli, budeme ji považovat za skvělý produkt lidské kultury, něco, co bylo pěstováno dlouho, starostlivě i pečlivě, a co lidstvu přináší své plody.
Neboť vědu nelze oddělit od lidstva. Věda náleží k lidstva a lidskosti. Bez lidskosti věda nemůže být. Základním nositelem vědy je člověk. Mimo lidstvo není prostor pro vědu. Věda je jen tam, kde existuje lidská bytost, a nikde jinde. Nejen, že věda je ontologicky svázána s lidstvem, ona sama je jeden z jeho produktů. Věda je produkována člověkem a byla vytvořena člověkem.
Věda vychází z lidského myšlení, které je výsledkem fyziologických reakcí probíhajících v lidských mozcích, kde se tyto děje přeměňují a ukládají jako paměť a do paměti. Myšlení, jako jedna funkce lidského mozku, je založeno na fyziologických reakcích probíhajících v mozkových buňkách a buněčných membránách. Správný mechanismus myšlení z fyziologického hlediska není dosud zcela vysvětlen. Nicméně se věří, že lidské pocity, myšlenky a chování jsou propojeny s mozkem. Mozek je složitá síť buněk přijímajících informace z vnitřního i vnějšího prostředí. Smysly slouží jako detektory vysílající impulsy do mozku jako orgánu myšlení. Úlohou mozku je registrovat a vyhodnocovat jednotlivé podněty a následné vyhodnocení ukládat ve formě paměti. Informace uložené v paměti umožňují orientaci a řízení akcí celého organismu. To vše je realizováno pomocí fyzikálních akcí a chemických reakcí! Fyziologická paměť však není zcela spolehlivá. Jejím nositelem jsou opět chemické reakce probíhající v mozkových membránách, snad rovnovážné a velmi trvalé, avšak přece jen vymezené. Člověk je zapomnětlivý a fyziologická paměť je svou podstatou subjektivní. Nemůže být oddělitelná od svého nositele, od svého subjektu, ke kterému je nerozlučně vázána. Přesto jeden zdroj fyziologické paměti je schopen komunikovat s jinými zdroji fyziologické paměti. Interakce mezi jednotlivými zdroji jsou možné: jeden zdroj může předávat část svého obsahu druhému, takže paměť je sdělitelná mezi různými zdroji. Komunikace mezi nimi je možná, protože u komunikujících subjektů probíhají vhodné fyziologické reakce.
Ještě jednou: komunikace paměťových dat není možná bez fyzikálních akcí a chemických reakcí probíhajících v mozku. Lidské bytosti si vždy uvědomovaly slabost svých mozkových pamětí a tedy i nutnost překonat, alespoň částečně, jejich dočasnost. A tak vynalezli vnější paměť. Jde o periferní aparát, kde jsou schopny uchovat nějakou část fyziologické paměti a později její obsah obnovovat při opětovném uplatnění kognitivního fyziologického procesu založeného na interakcích mezi smysly a mozkovými interakcemi.
Toto ukládání periferní paměti umožňuje komunikaci mezi fyziologicky myslícími bytostmi a jejich vzájemné vztahy. Pokud se používá pro popis uplynulých opakovaných akcí, nebo činností, a následně pro jejich vysvětlení s cílem predikovat tyto jevy (velmi často pomocí matematických metod) a současně je predikce založena na systematickém studiu předchozích podobných jevů a událostí, pak paměťový aparát, a s ním spojený systém, může být označen jako věda.
Věda používá určitou specifickou metodologii založenou na abstrakci. Tato metodika není promítnuta do tohoto dokumentu. Pokud jde o vědeckou metodologii, je třeba pouze zdůraznit, že je nemožné, aby se jakékoli vědecké metodické myšlení odehrávalo někde mimo lidský mozek. Pro vědu platí, že je sama o sobě druhem myšlení, tedy fyziologickým procesem působícím v materiálu živého lidského mozku. Nutným závěrem je, že věda je podmíněna fyzikálními a chemickými reakcemi, které v člověku včetně jeho mozku probíhají. Avšak pro všechny fyzikální a chemické reakce platí, že jsou řízeny a určovány zákony termodynamiky, což platí i pro fyzikální a chemické reakce probíhající v mozkové hmotě.
První termodynamický zákon implikuje, že běžný biologický mozek nemůže obsáhnout celou vnímatelnou realitu působící na smysly živého organismu. Vnímání reality se řídí fyziologickou kapacitou, jak jednotlivých buněk fungujících jako senzory smyslů, tak lidského mozku, který zpracovává signály přijímané z buněk senzorů. Jako jeden vysvětlující příklad je možné uvést, že mozek nedokáže vyhodnotit více elektrické energie, než je smyslově generováno, nebo jinými slovy není schopen registrovat větší počet vzruchů, než je generováno smysly. Navíc je také nemožné, aby smysly zaregistrovaly celou realitu. Registrují jen část reality, na kterou jsou citlivé, nic jiného. Lidský mozek je sice schopen abstrakce, ale abstrakce je fenomenálně založena na zmenšení, nikoli na zvětšení. Můžeme abstrahovat pouhou představu reality, ale to není realita samotná, jen abstrakce reality vytvářená lidským mozkem, která může existovat pouze v lidském mozku a nikde jinde. Věda je druh abstraktního myšlení, může tedy aktivně existovat pouze v lidských mozcích nebo být pasivně uložena v registrech periferní pamětí využívaných lidskými mozky.
Druhý termodynamický zákon ještě více omezuje možnost vytváření úplného a komplexního obrazu reality v podobě lidských myšlenek. Mechanismus vnímání a přechodu signálů do mozku a jeho zpracování probíhá s účinností nižší než 100 %. Ne vše, co člověk vnímá, je zakomponováno do obrazu reality, který představuje poznání reality, respektive poznání o realitě. Znalost reality umožňuje člověku orientaci v realitě a možnost ochrany před negativními dopady reality a kromě toho i možnost reagovat na dopady reality a rozvíjet schopnosti, jak dopady reality změnit nebo podmanit si na něj působící realitu a vzít si z ní zisk. Vědu lze považovat za podmnožinu znalostí o realitě. Je to spíše vysoce vyvinutý a sofistikovaný způsob, jak si podřídit realitu ve prospěch nositele znalostí.
Souhrnem všeho, co bylo řečeno výše, je, že věda má své omezení, a toto omezení je způsobeno limity myšlení jako fyziologického děje a procesu probíhajícího v lidském mozku. Věda nemůže překročit lidskou bytost a dehumanizovat se; je třeba zvážit, čím skutečně je: nástrojem praktického rozumu nebo zdravého rozumu.
Na tomto místě musíme zdůraznit skutečnost, že lidské bytosti nejsou podmnožinou vědy, ale opak je pravdou: věda je podmnožinou lidských bytostí. Je to proces probíhající pouze v lidském mozku. Jakákoli absolutizace vědy tedy není možná, a tedy ani přípustná! Brát vědu jako něco, co má platnost samo ze sebe, pro sebe či o sobě, je logický nesmysl. Opouští instrumentálnost vědy ve prospěch její absolutní platnosti. Ve skutečnosti je věda produktem lidské činnosti, lidského průmyslu a řemesel a dovedností; a abstrahovat ji od lidstva je vědecky zakázaná cesta. Přisoudit vědě vyšší postavení nebo moc nebo autoritu, znamená negovat termodynamiku a tím pádem i platnost vědy samotné. K této chybě dochází kvůli tendenci lidí odmítat své omezení a jejich touze získat neomezenou kontrolu nad realitou. Přejí si překonat a překročit své vlastní limity a vymezení. Abstrahují vědu, svoje vlastní myšlení, do rámce vševědoucího a všemocného bytí nebo alespoň vyšší autority. Věří, že tato abstrakce by jim mohla pomoci ovládat realitu, zejména ty síly, které jsou mimo jejich kontrolu.
Zkrátka, dělají z užitečného nástroje obyčejnou modlu. Je to něco, o čem se píše v Bibli: „oznamoval jsem ti všechno předem; dříve než co nastalo, jsem ti to ohlašoval, abys neříkal: ‚To udělala má modlářská stvůra, má tesaná a moje litá modla dala k tomu příkaz.‘ “ (Iz 48:5). Pokládat vědu jako něco, co dokáže řídit a ovládat svět samo o sobě, je stejně pošetilá modloslužba, jak ji popisují bibličtí proroci: Polovinu spálí pod masem, které bude jíst, upeče pečeni a nasytí se. Přitom se ohřeje a zvolá: „To jsem se zahřál, je mi teplo!“ Z toho, co zůstalo, si udělá boha, modlu, před kterou se hrbí a jíž se klaní a k níž se modlí a žadoní: „Vysvoboď mě, jsi přece můj bůh! (Iz 44:16n).
Cílem této úvahy není popření platnosti vědy. Pravý opak je pravdou. Věda je velmi užitečný vynález lidstva a lze ji spolu s domestikací zvířat, zvládnutí ohně, vynálezem kola a peněz považovat za geniální produkty lidské kultury. A se všemi těmito, včetně vědy, je třeba zacházet velmi opatrně a s použitím zdravého rozumu. Na druhou stranu by se Bible měla používat s vírou.
Zatímco věda je zaměřena na opakované jednání člověka při konfrontaci s poměrně blízkým prostředím, Bible je sbírkou a antologií spisovatelů, kteří vydávají svědectví o mimořádných činech Boží milosti. Z našeho lidského hlediska jsou jedinečné; udály se individuálně a nemají obdoby. Když jsou vzaty pro vědecký výzkum, musí být klasifikovány jako náhodné a nahodilé jevy s nevýznamnou a zanedbatelnou pravděpodobností výskytu, a jako takové nemohou být předmětem vědy. Pouze víra může rozpoznat jejich důležitost a význam. Pouhá víra jako Boží dar je může vidět a brát je jako pravdivá svědectví o možné vyšší autoritě, než je autorita přirozeného prostředí včetně člověka s jeho institucemi. A navzdory tomu, že k naplnění milosti došlo pouze jednou bez jakéhokoli opakování, je to nejdůležitější skutečný fakt ovlivňující celou realitu a dopadající na ni. A pro mě, jako věřícího, nezbývá nic jiného, než respektovat Dárce milosti a jeho suverénní autoritu a nepokoušet se nahrazovat tuto autoritu jakýmsi vědeckým poznáním, které oději do maskáče přirozeného zákona.
|
|
|