 |
Právě je 120 návštěvník(ů)
a 3 uživatel(ů) online:
rosmano
Willy
oko
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme
115641943
přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
poslal Willy Mt 10:34-42
„Nemyslete si, že jsem přišel uvést na zem pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit člověka ‚proti jeho otci, dceru proti její matce a snachu proti její tchyni a nepřáteli člověka budou členové jeho domácnosti‘. Kdo má rád otce nebo matku víc než Mne, není Mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než Mne, není Mne hoden. A kdo jde za Mnou a nebere svůj kříž, není Mne hoden. Kdo nalezne svou duši, ztratí ji; a kdo ztratí svou duši kvůli Mně, nalezne ji.“
„Kdo přijímá vás, přijímá Mne; a kdo přijímá Mne, přijímá Toho, který Mne poslal. Kdo přijímá proroka proto, že je to prorok, obdrží odměnu proroka; a kdo přijímá spravedlivého proto, že je to spravedlivý, obdrží odměnu spravedlivého. A kdo by jednomu z těchto maličkých dal napít proto, že je učedník, i kdyby mu dal jen pohár studené vody, amen, pravím vám, jistě nepřijde o svou odměnu.“
Toto je přímá a jasná řeč Pána Ježíše Krista k Jeho učedníkům o tom, kdo je Ho hoden s dodatkem o odměně i pro další lidi.
|
|
poslal Willy Video mého bratra v Kristu - známe se osobně a jsem s ním zajedno - 28 minut
|
|
poslal Nepřihlášený
Jsem viděl na videu z Národního dne modliteb z nedávné doby jednoho poměrně známého kazatele. Byl zestárlý a sám
se dojímal svými slovy. Ale to, co říkal, bylo prožité s Pánem Bohem. Uvědomoval si vlastní nepatrnost a snažil se mluvit s pokorou a
bázní, a přiznával svou lidskost, co se prorokování týče.
Velice pěkné. Věřil jsem mu to.
|
|
poslal Willy CÍTÍM POVINNOST VYJÁDŘIT HLUBOKOU LÍTOST NAD KRUTOU SMRTÍ, NA KTEROU BYL JAN HUS VYDÁN A NAD NÁSLEDNOU RANOU, ZDROJ KONFLIKTŮ A ROZDĚLENÍ, KTERÁ SE TÍMTO ZPŮSOBEM ROZEVŘELA V MYSLÍCH A SRDCÍCH ČESKÉHO LIDU.
SVATÝ JAN PAVEL II.
O JANU HUSOVI 17. PROSINCE 1999 zdroj: Památník Jana Husa v Husinci
|
|
poslal brusle7 Uvádím zde znovu sérii článků - svědectví z mého života, napsaných a uveřejněných pro GS v letech 2010-2012 - pod názvy "Reformovat ŘKC, či odejít? (1-14). Zveřejňuji znovu s odstupem sérii těchto 14-ti článků, které vznikly jako svědectví z mé přelomové cesty z ŘKC - úzké cesty - vedoucí ještě blíže ke Kristu. Mé svědectví může pomoci třeba ŘKC kněžím ve vnímání jejich "oveček", nebo podobně tápajícím a hledajícím lidem na cestě, jako jsem byla kdysi já. Díky, Pane Ježíši, z tuto cestu. Chvála Tobě! Aleluja!!!
|
|
poslal Willy Toto je autentický dopis Jana Husa Karlově Universitě z konce června r. 1415
|
|
poslal Willy Toto je autentický dopis Jana Husa z ledna 1415
|
|
poslal Willy Zejména pro ty, kdo považují apoštola Petra, svědka Pána Ježíše Krista, za prvního papeže - kéž by jej a jeho slova přijali tak, jak jsou hodna přijetí, jako Slovo Boží. Amen.
Ale jinak jsou samozřejmě pro všechny, kteří žijí v dnešní době, neboť se jí aktuálně a podivuhodně týkají.
Ke čtení Český studijní překlad
|
|
poslal Willy Toto je autentický dopis Jana Husa přátelům v Kostnici
|
|
poslal brusle7 Moji milí,
rozhodla jsem se napsat článek o mých osobních překážkách plného svědectví na Grano Salis. A možná mi s nimi - vy zkušenější a ostřílenější - nějak pomůžete?
Proč jsem zde přestala podrobněji sdílet své aktuálně nejvíce prožívané osobní věci a vztah s Bohem v nich?
Vnímám, že pokud bych sem chtěla svá konkrétní osobní svědectví podrobněji a konkrétněji psát (což jsem dříve několikrát udělala), je to pak následně "materiál" pro zneužívání, zpochyňování, k manipultivnímu napadání a k nedůstojným, hulvátským, neřádským výjevům. K podsouvání nepravd až hyenismu.
Vrátí se na Grano Salis možnost sdílení života a víry v souvislosti s praktickým životem, nebo se stane tento portál pro křesťany již jen portálem k napadání života a svědectví křesťanů?
Brusle7
|
|
poslal Willy Toto je autentický dopis Jana Husa přátelům v Čechách psaný z jeho cesty do Kostnice.
|
|
poslal brusle7 Živý Ježíš je s námi. Ukazuje rány po hřebech. Vstal z mrtvých. Přemohl lidskou moc, bolest. A nám dává další poznání a výzvy - k víře a plné důvěře v Něj, výzvy k následování...
Co dal zatím Ježíš vědět mně o těchto Velikonocích 2023?
1/ Modlit se, modlit se... víc... Být u Něj. Být a jednat stále s Ním. Naslouchat, co On chce.
2/ Ježíš mi otevřel svou obrovskou bolest, kolik lidí je mu odloučeno. Naše srdce se propojila v prosbě o záchranu mnoha bloudících duší. Bylo to velmi bolestné propojení - a naléhavé volání Ježíše!
3/ Ukázal mi jasně a jistě proroka v mé blízkosti, kterého jsem dříve nerozpoznávala - a s jasným dalším posláním (které zatím nemohu sdělit dál).
4/ Ježíš mi ukázal silně, že je se mnou - a že vůbec není třeba se bát. Ukázal mi se povznést nad lidské útoky a nést slovo Boží, tak jak je vnímám - prostě, jednoduše, upřímně, vlastními slovy - dál... Nenechat se zastavit...
5/ Ježíš skrze mou prosbu vstoupil do mé rodiny, k mým přátelům, na mé pracoviště, i sem na Grano Salis a na všechna místa, kde působím či mluvím. Objal mne, poradil mi, požehnal mi.
Ježíš mi dále umožnil, prostřednictvím svých věrných, abych dnes (v pondělí 10.4.2023) shlédla film "Chatrč", kde jsem zažila obrovskou SÍLU a MOC k odpuštění, po které jsem volala v nedávno zde uveřejněném článku.
Jsou to radostné a požehnané Velikonoce. Díky Tobě, živý Ježíši! Miluji Tě! |
|
poslal Willy Toto je autentický dopis Jana Husa:
|
|
poslal brusle7 Z maminčiných sourozenců se dožila nejvyššího věku teta F., která byla o 10 let starší než moje maminka. Umřela loni ve věku 93 let. Od mládí (asi od 30-ti let) byla vdova a vychovávala sama 3 děti, které byly v podobném věku jako já s mým bratrem.
Často jsme k ní jezdily na prázdniny a prožívali zde mnoho zajímavých vesnických dobrodružství i lumpáren (stroje u JZD, sousedovy hrušky, koupání v rybníkách bez dozoru dospělých, lítání na kole, na trakaři, přebírání brambor pro zvířata, skákání shůry stodoly dolů do slámy, luskové hody na polích, a mnoho a mnoho jiných dětských zážitků i kamarádství s dalšími tamními vesnickými dětmi). Vzpomínám s odstupem strašně ráda.
Pamatuji si, že s tetou byly povinné dlouhé společné večerní modlitby, a jak to můj bratr dětsky "bojkotoval" (musel to vydržet, ale slovně se nemodlil). A jak jsme u toho různě zlobili, dělali dětské skopičinky, posměšky, grimasy, ponoukali i její "na modlitbu nacvičené" děti (nerozuměli jsme tomu). Teta to vydržela a modlila se dál. Měla nás ráda. Teta silně (a z mého tehdejšího pohledu) velmi silně a fanaticky věřila v Boha, jejím vždy prvním dotazem například v neděli bylo, zda jsme byli v kostele, zda jsme se modlili. Velmi kriticky tehdy odsuzovala všechny páry, které se "musely" v očekávání dítětě "brát" a velmi se nás snažila "spoluvychovávat" v její specifické morálce (která na 90% byla správná, nikoliv na 100%). S odstupem 80-85-ti let, s odchodem tety na věčnost, kdy se jí v paměti ve vysokém stáří různě mísily události jejího života, si pamatuji na slova tety na posteli v době nemoci: "Jaké to tam asi bude?" Myslela tím nebe, večnost...
A na tuto otázku si nyní často vzpomenu, na její hlavní odkaz, duchovní dědictví - kromě předávané lásky ve skutcích k nám dětem - "Jaké to tam asi bude"? |
|
poslal Frantisek100
Vánoce 1967. Budou to první vánoce, kdy budu
úplně sám. Není to ani měsíc, co zemřel tatínek. Vloni jsem byl aspoň s
tatínkem a byly to moc smutné vánoce.
Tatínek, také vážně nemocný jako bývala maminka, plakal. Ale vždycky se najdou
hodní lidé. Paní K. byla již starší paní, chodívala pravidelně do kostela a mne
půjčovala velice zajímavé knihy. Měla skříň a v ní docela vzácné knihy. Jedna z
nich se jmenovala “Dětství obecného P e p í č k a“. Její autor v ní popsal svůj
život. Miloval jsem tuhle knihu a obdivoval Pepíka, který neměl lehký život.
Nakonec se stal spisovatelem a profesorem. Nevím ani, jak jsem se starou paní
seznámil. Nějak sama projevila o nás
zájem. A právě paní K. nám vloni na vánoce dala smažený řízek a bramborový
salát. A nějací jiní dobří lidé nám zase na práh bytu položili krabičku s
cukrovím. Ani nevím, kdo to byl. Lidé dokážou být tak hodní. Cítili s námi a já
byl rád, že nejsme úplně sami.
Letos však budu sám. Něco si koupím a hlavně to chci zaspat a probudit
se až druhý den. Jenže můj příbuzný bratranec, politický funkcionář a vysoce
postavený člověk, mi nabídl, abych strávil vánoce u nich doma. Co mám dělat? Moc se mi tam nechce, protože
jsme se s nimi nikdy nestýkaly a kdoví, čím je pozvání motivováno. Ale tak jsem nakonec šel. Možná
měl můj příbuzný dobrý úmysl, ale měl jsem raději zůstat doma. Všechno mne tam
připadalo takové studené. Ani ten řízek se salátem mi nechutnal. Vždyť jsme ani
neseděli u jednoho stolu a já jedl někde stranou... Stromeček bez dárků, i když
ne že bych po nějakém toužil. Chvíli jsem si něco povídali a pak jsem
poděkoval, rozloučil se a vrátil se do své studené místnosti. Měl jsem tam
pocit, že nějak překážím....
Naštěstí jsem si doma před tím
ozdobil svůj stromeček. Zapálil jsem svíčky, zatopil v kamnech a vzpomínal. Jaké bývali naše
vánoce. Chudé ale krásné. A maminka vždy
před štědrovečerní večeří vyslovila malou modlitbičku. Tehdy jsem ji ani nechápal. Voněl mi pod nosem smažený vepřový řízek,
který jsme měli jen jednou do roka. Ale nesmím být smutný. Honem jsem si pustil
rozhlas po drátě a zaposlouchal se do veselejších melodií. Teplo z kamínek mne
nakonec přemohlo ke spánku. Další dny jsem se učil na maturitu a zpracovával si
otázky. Večer kino, na které jsem se vždycky moc těšil, a žádné představení
nevynechal. Jo, tak rád bych točil filmy. Po každém filmu jsem doma dlouho o
něm přemýšlel a představoval si, jak bych to natočil já sám. Snění je krásná
věc. Ano, možná právě to snění často vyplňovalo můj volný čas. Konečně přišel
silvestrovský den.
Koupím si salám, kofolu a něco sladkého. Zalezu do postele a
budu poslouchat rádio. Tam je vždycky pěkný pořad. Dobře jsem se najedl,
pochutnal si na čokoládě.
Asi kolem desáté hodiny někdo zaklepal na dveře.
Kdo to asi je ? Ve
dveřích stála paní sousedka Štaidlová. Milá usměvavá paní. Měli dveře zrovna
naproti přes chodbu.
„ Františku, pojď mezi nás“ a řekla to tak hezky a dojemně, že jsem prostě
neodolal. Rychle jsem se oblékl a vešel do jejich bytu.
A tam bylo moc veselo. Povídalo se , zpívalo, hrály karty...
Sešli se tam jejich tři synové s manželkami, asi deset lidí. Přijali mne , jako
bych k nim odjakživa patřil. Čas plynul a najednou byla půlnoc. Zazněly zvony v
rádiu, všichni povstali a všichni jsme si připili červeným vínem a vzájemně si
popřáli. Cítil jsem se jak v jiném světě. Zapomněl jsem na to, že jsem sám.
A do toho všeho mne mámovsky objala paní Štaidlová a dala
krásnou pusu. Nepamatuji si, že by mi někdo někdy dal pusu. A ještě k tomu, tak
upřímnou a lásky plnou. Moje maminka vzhledem k své nemoci toho už dlouho
nebyla schopná.
Byl jsem příjemně
překvapen a cítil se šťasten. Asi ve dvě po půlnoci jsem šel spát a stále cítil
ten mámovský polibek na své tváři. Ke štěstí nemusí být velké dary, ale vždy je
třeba láska.
Krásná to náplast za nevydařený štědrý večer. Začal nový rok 1968. Co přinese
??
|
|
poslal Dzehenuti Eufrat vysychá a vidíte ten krásný znak OMEGY :P - je čas připravit cestu pro jeho příchod
https://www.youtube.com/watch?v=5cwiwJmq7iw
|
|
poslal oko Pod článkem "Špatné rozlišování" jsme s Toníkem (Cizincem) narazili na docela zajímavé téma; Křesťan má svým životem poznávat a naplňovat Boží vůli - existuje však jenom jedna jediná správná varianta Boží vůle, nebo existují snad tisíce různých možností správných voleb podle Boží vůle, které mohou být všechny dobré?
|
|
poslal Neprihlaseny Čtu si svoje starší příspěvky a články a jakoby je psal někdo jiný. Tak ještě cca dva roky zpátky jsem to já, ty starší věci je někdo jiný. Vyplývá z toho, že se člověk mění. Už jen z toho je jasné, že nemůže být žádný soud. To bychom museli jít zpátky až do mateřské školy a v šedesáti by ses musel zodpovídat z toho, co jsi dělal před pětapadesáti lety. I světské právo uznává promlčecí lhůtu. Lidské tělo se během několika let kompletně vymění, je už složeno z jiných buněk, jiných atomů, molekul. Všechno je tak plastické, že nedává smysl nějaký soud. A nedává smysl ani přechod do nějaké bájné destinace jako nebe, ráj, atd. Páč který z těch stavů mysli by se tam přenesl? Dítě? Dvacetiletý člověk? Padesátník? Pokaždé je to někdo úplně jiný. S tím náboženství vůbec nepočítá. Náboženství zachycuje pouze aktuální stav a zcela přehlíží vývoj v čase.
Ve skutečnosti je proměnlivost člověka ještě vyšší, než si myslíme. A naše vědomí i vnímání je závislé na miliardě faktorů. Stačí rozhodit hladinu cukru v krvi a už jsi někdo jiný. Někdo udělá nějaký skutek jen kvůli tomu, že má třeba nízkou hladinu cukru. Měl jsem "vybuchujícího" žáka, který musel sníst tatranku nebo jinou sladkost a hned se uklidnil. Měl to dokonce doporučeno v jeho papírech na jeho hlavu. Na člověka působí tolik vnitřních faktorů i tolik vnějších faktorů, že nejsme nic stabilního, ale jsme v podstatě jen chodící houby, které stále něco nasávají z vnějšího prostředí, mění se nám vnitřek podle jídla, podle vody, podle naplněnosti potřeb, neustále se nám vyměňují buňky. Mění se nám vědomí, názory, atd. Máme pouze dojem statičnosti a stability. Žádná neexistuje. K tomu všemu ještě v posledních desetiletích přibylo chemické znečistění, které se do mozku dostane taky. Pokud někdo stvořil vesmír, planetu, organismy, tak musí vědět, že je nemožné uchopit jedince, živého tvora jako něco kompaktního, stálého. Zeryk tady psal o vlivu mikrobiomu na tělo i mysl. To je další faktor. Naše chování ovlivňují i bakterie, prvoci na kůži, ve střevech, atd.
Nikdo nemohl ovlivnit rodinu, století, stát, do něhož přišel. Stačí cokoli nepatrně změnit a už se děje úplně jiný sled událostí. Veškeré soudy jsou nesmysl, trapárna. Výmysl. Myslím soudy nadpřirozené nebo definitivní. Samozřejmě lidské soudy mají smysl. Společnost se chrání, izoluje třeba násilníka, aby dále nemohl páchat něco, co ohrožuje ostatní členy společnosti.
Tímto tématem ale nechci nikoho přesvědčovat o tom, že má přestat věřit na svého boha. To v žádném případě. Nic tady nekážu a je mi jedno, v co kdo věří. Ať věří dál. Jen mi při čtení mých starších příspěvků a článků došlo, jak moc jsme my lidé proměnliví a jak je proměnlivý i celý svět.
Nadpis článku jsem použil z písně Karla Gotta.
|
|
poslal zeryk Zeryk se stal spokojeným ateistou
1. Ježíš 'nemusel' historicky existovat a) rozděluji historickou osobu jména Ježíš b) a ideu mesiáše. 2.Křesťanství 'mohlo' vzniknout i bez Ježíše a) Má jakoby ( mimoděk) zasahovat k víře židů b) bez porozumění 'jejich' víře 3.Život je možný jen v symbióze a) svoboda b) láska
Takže jsem přerostl bohu přes hlavu, a evolucí jsem se stal věřícím ateistou. Věřícím v Bohy, Ježíše,Duchy a ostatní tím dávám na vědomí aby se mnou již nepočítali. Nebudu s nimi trávit čas ani zde ani nikde v imaginárním nebi. zeryk
|
|
|
