Satanismus - tradice vzpoury...

[Leviathan]

Satanismus....Hollywoodské škváry, senzační články v bulvárních plátcích, zhrozené komentáře náboženských fanatiků a popisy sadistických "obřadů" satanistů mající kořeny v chorobných duších středověkých i dnešních inkvizitorů....

Skutečným "satanismem" je NESMLOUVAVÁ opozice ke "katolickému" způsobu nazírání na pozemský život. A právě o tom, jak vlastně vypadá taková opravdová opozice, jsou tyto poznámky:

"Satanismus" má v současnosti dvě známé formy. Jedna z nich je naprosto smyšlená a groteskně fantaskní, ta druhá je skutečná.
Měli bychom se tyto dvě vzájemně rozdílné podoby naučit striktně a nepokrytě rozeznávat. Ta první forma je uměle vytvořená a dnes už skutečně neexistující.
Jde o typ "satanismu", který byl vytvořen nejen na základě křesťanství, ale dokonce přímo jím samotným. Právě tuto smyšlenou podobu nepodporují pouze samotné církve a náboženské společnosti, ale zejména i média - pro něž je tato psychoparanoidní podoba přitažlivá svým antikulturním projevem.
Tato forma patří "satanismu" ztvárněném jako druh pseudonáboženství plné krvavých orgií, obětních zvířat i lidí, které svým protispolečenským chováním má být zosobněním hrozby dnešním morálním hodnotám.
Její skutečný původ lze najít ve středověkém křesťanství - a to skoro výhradně v často nechutných, paranoidně krvavých fantaziích tehdejších církevních hodnostářů, teologů a posléze inkvizitorů se sadistickými sklony.
O to smutnějším faktem je, že i v současné době tyto, po staletí přikrmované církevní mystifikace převládají nad objektivitou, neboť i dnes se lze u "odborníků" dozvědět o "satanismu" téměř tytéž zkreslené informace stejně, jako zhruba před tisíci lety.
Přesto můžeme nalézt i některé výjimky, které však často jen potvrzují výše uvedené pravidlo. V důsledku nejde o žádné „obracení na víru“ v satana, ale pouze a jen ve víru v pochyby, které ve skutečnosti dělají opravdovou víru vírou.
Člověk nakonec nemusí věřit pouze v jediného boha prostřednictvím jednoho uzurpujícího náboženství, ale i v cokoliv - a nikdo nemá nejmenší právo takovéto projevy víry jakkoli snižovat. Dnes můžeme jistě pochybovat o pravdivosti čehokoli, neboť studna informací je natolik hluboká, že nám na ni nestačí vlastní život.
Nemůžeme proto jistě vědět vše, zajisté ale můžeme pochybovat a posléze proto hledat jiné, krásnější a jistě hodnotnější.
Znovu - můžeme věřit v tolik náboženství, kolik je národů, koneckonců vyjmeme-li ta světová, pak ty naturální jsou si dozajista podobná svou dnes již jedinečnou úctou ke svému božství - přírodě.
Je nutné se nechat konečně poučit naprosto stejně, jako to svět provedl v případě zkušenosti s politikou fašismu a komunismu. Člověk nesmí padnout znovu do stejného a hrozivého historického omylu, musí být k sobě kritický, aby nenechal ve světě víry vládnout špatnost pouze proto, že se příliš rozšířila.
Svět jedné víry je v důsledku stejným zločinem jako svět jednoho národa nebo svět jedné, té "pravé a jedině správné", samospasitelné ideologie..

Tou nejjednodušší definicí skutečného satanismu je logická analogie odvozená z jeho názvu, jehož základ tvoří jméno Satan, které má svůj původ ve starozákonní hebrejštině judaistické a posléze křesťanské stěžejní knihy - bible.
Satan - sok, nepřítel, protivník, odpůrce, žalobce - přeneseně pak pokušitel, pochybovač…
Vyjmeme-li právní řád místa, kde je hebrejština úředním jazykem, pak se setkáme s výrazem "Satan" pouze v souvislosti s odporem k bohu, Kristu, náboženství, církvi a obecně platným, křesťanským a také islámským náboženským normám. Z tohoto prostého důvodu si "satanismus" přivlastnil právo být od jisté, zatím blíže nespecifikované doby odpůrcem a žalobcem světových náboženských systémů, kterým vždy plně vyhovovala jeho bývalá podoba jejich obětního beránka.
Podoba žalobce a odpůrce náboženských norem však brzy vzala za své v "christianizovaném" světě falešné morálky - a to tím způsobem, že jej lidé začali mylně pokládat za odpor vůči všem společenským normám.
Z toho důvodu je nyní nutné zdůraznit, že v "satanismu" jde o vzdor proti pokryteckým normám náboženským, nikoli normám lidským a společenským.
Svého úhlavního nepřítele má samozřejmě každé ze světových náboženství. Kupříkladu v Zoroastrismu jím byl Angra Mainju, v Budhismu pak Mára. V Islámu Šejtán, v Judaismu Satan (i když bráno podle Tóry - byl Satan vlastně "synem božím"), Leviathan, Abaddon…atd, a v křesťanství nakonec několikrát již zmíněný Satan.
A vzhledem k tomu, že se křesťanství stalo postupem několika staletí nejrozšířenějším ze všech světových náboženských systémů, začal být satanismus spojován s jakýmkoli vzdorem proti křesťanskému bohu, potažmo církvi.
Mezi prvními si v té době jistě zvláštní specifikaci odnesli ti, jenž stáli v cestě čerstvě uzákoněnému šířícímu se křesťanství. Jak církev pomalu rostla a nabírala na síle a moci, začala prohlašovat za "satanisty" a stoupence ďáblovy bez rozdílu zejména veškeré pohanské kulty a vůbec vše, co jí stálo v cestě k absolutní moci.
Aniž by tito stoupenci pohanských náboženství cokoli tušili, staly se jejich způsoby víry a uctívání zhruba o tisíc let později základem pro vznik "satanského kultu".
Se samotným křesťanstvím pak na dávná misijní území přicestoval i gnosticismus, což byl filosofický směr, jenž byl rozšířen mezi křesťany ve 2.století po Kristu.
Právě ten svou měrou přispěl tzv. gnostickou ideou satanismu, která v průběhu staletí dokázala dobře splynout se svým místním pohanským základem. Gnosticismus reprezentovalo sjednocování názorů počátků křesťanství s řeckou filosofií, některými orientálními náboženstvími a klasického hermetismu, který v sobě nesl i vlivy dávných pohanských rituálů.
Hnutí však bylo velmi nejednotné a rozpadalo se na řadu sekt, které připouštěly existenci "boha zla", který vládne tomuto světu. Od tohoto okamžiku to už byl pouze malý krok k tomu, aby byli vytvořeny i podmínky pro jeho uctívání.
Gnostikům pak teologové a církev vytýkali různé zvrhlosti při provozování jejich kultů a pozdější vývoj gnostických sekt se stal ostře proticírkevní.
A právě v gnostických rituálech těchto různých systémů lze nalézt kořeny pozdějšího středověkého "satanského kultu" a ještě dnes používané satanistické praktiky mohou mít gnostickou ideu spojenou s pohanským kultem.
O několik stovek let později od prvních misijních cest pod slupkou křesťanského náboženství dosud přežíval kult uctívaný mnohými vrstvami komunity. Tento kult lze vystopovat až do předkřesťanských dob a zdá se, že se jedná o starodávné náboženství západní Evropy.
Z historického hlediska byl satanismus jako náboženství produktem křesťanských represí. Vznikl v křesťanstvím potlačované touze člověka svobodně se rozhodovat sám o svých vlastních činech a své vlastní víře.
Hlavním důvodem, proč následné "vzývání ďábla" dosáhlo takového rozsahu v středověké a renesanční Evropě, byla dlouholetá a lidem blízká tradice - a na straně druhé křesťanská definice zla a hříchu, která svými nesmlouvavými způsoby donutila mnohé jednotlivce k pochybám a polemice, která se teologům a církevním hodnostářům nikdy příliš nezamlouvala.
Přestože činnosti "satanismu" lze datovat shodně se vznikem křesťanství, začali se lidé za "satanisty" označovat a pokládat až zhruba o tisíc let později.
V těch dobách, kdy křesťanská církev nabývala na svém vlivu - dobyvatelé posílali své misionáře do pohanských zemí ve snaze obrátit na víru své nové poddané, nejčastěji metodou cukru a biče.
V keltském Walesu a Skotsku narazili na zbytky druidů.
Mezi ruinami egyptské kultury se seznámili s Osiridovým kultem.
V Řecku objevili rituály Dionýsovy -uctívání "boha kozla", tamtéž nalezli lidi, jak přináší oběti rohatému Priapovi.
Kamkoli se křesťanští misionáři obrátili, vždy nacházeli zemědělce vzývající zvířecí božstva.
Na severu existovali bohové Thor, Odin a Loki, všichni zobrazováni s rohatými přilbicemi. Stejně tak skandinávská Freya - královna jara - také nosila parohy. Tak Dionýsos, Isis, Priapos, Cernunos byli všichni rohatými bohy plodnosti.
Rohatý bůh byl rozšířen po celém kontinentu a byl to právě on, kdo se měl - zázračně proměněný v Satana, vládce na zemi - v plné slávě postavit do cesty nastupující vlně křesťanského náboženství.
Tak, jak se od šestého století stále více zemí otevíralo křesťanství, obávali se církevní hodnostáři o čerstvě získané duše, které sice částečně dokázaly novou víru přijmout, ale také se ještě nedokázaly vzdát té staré.
Teologové proto obrátili svoji pozornost z vnějších podnětů na vnitřní problémy - a při zoufalém hledání důvodů svého stálého selhávání přišli na samotného ďábla.
Nespokojenost s funkcí církve a jejími ustanoveními, společně s jejím do očí bijícím pokrytectvím, byla pravou příčinou vzniku kultů, které díky své nepokryté sympatii vůči pohanské tradici byli označovány křesťanskými kněžími jako pocházející od ďábla.
Zprvu však tyto kulty mívaly se "satanismem" pramálo společného, neboť prvotní nespokojenost nutně neznamenala odklon od evangelia - ale hlavně od církve, pro niž nebylo zajímavé samotné učení, nýbrž vztah a vliv na její mocenské aktivity.
V každém případě byl každý pokus o změnu krvavě potlačen samotnou církví.
Řády a sekty okamžitě přešli do ilegality a na základě nařízení papeže Innocence III. byly systematicky vyhlazovány.
Samotný vznik dominikánského řádu a znovuzavedení možnosti mučení při vyšetřování, které bylo do té doby zakázáno jako nelidské, bylo již posledními kroky ke vzniku "satanského kultu" tak, jak je vnímán dodnes.
V této době již "satan" změnil svou podobu. Shodil hadí kůži a nechává si narůst kožich a rohy. Stal se bohem Panem, Priapem, Lokim, Odinem, Thorem i Dianou…
Byl smilným kozlem a tajemným beranem, zcela přirozeným zosobněním přírody a života.
Moravským "satanem" nebyl nikdo jiný než pohanský bůh plodnosti Radegast, jehož sochu povalili věrozvěsti Cyril a Metoděj. Přestože Čechy a Morava byli tehdy ušetřeny přílišné katolické ortodoxnosti a tedy i konfliktů, povalení sochy se bez násilí samozřejmě neobešlo.
Během staletí kněží a kněžky pohanských kultů poklesli či byli vlastně degradováni na "služebníky Satanovy". S nástupem víry se staly sakrální orgie a rituální tance čímsi nečistým a odsouzeníhodným.
Pak došlo přímo ke kriminalizaci.
To, co bylo v pohanských kultech vyvrcholením mystického spojení, je nyní něčím nečistým a bezbožným. Svět se vůbec stává převráceným a z původního kultu života se najednou stává kult smrti.
Vzhledem k mocenské politice hlavních církví v křesťanství - totalitářství a netolerance - se tento "satanismus" v téměř nezměněné podobě, přikrmované stále novými a novými předsudky, dochoval až do dnešních dnů.
Ten starý, rohatý bůh se proměnil v symbol současně nenávisti a naděje, v opravdového žalobce a pochybovače nad tím vším "dozajista božským".
Dnes je svým způsobem reakcí na brutální a pokryteckou politiku "nového" křesťanství, plnou propagandistických lží.
A právě proto se "satanismus" dokázal udržet do dnešních dnů - aby tak dal základy své "víry" jak jednotlivcům, tak nezávislým organizacím včetně těch nejrozšířenějších, jako jsou Satanova církev anebo Sethův Chrám.
Samotné sdružování členů však není stěžejní úlohou, neboť základem této "víry" je zdravá životní filosofie bez pokrytectví - a úcta k životu, která se ptá, co je vlastně pro "boha" tak dobrého na tom, že někdo zanedbává svůj jedinečný život a dobrovolně se zříká svého individuálního myšlení, aby následně podlehl neidentifikovatelné, pokrytecké a už ve své podstatě vlastně neexistující totalitní moci velice utopického rázu.

[Gojim]

Neviem, ja som to necital cele, ale preco si myslis ze satanizmus je NESMLOUVAVÁ opozice ke "katolickému"...???

Ze katolicka cirkev by dokazala stat proti satanizmu je len Hollywoodsky vymysel a cista ucelova loz. To je len vo filmoch, ale relita to nikdy nebola nieje a nebude. Satan predsa nevyzenie seba sameho ....

Pozri:
Cíle Iluminátu, dosadit na místo papeže svého cloveka, se zdá být dosaženo!
http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=4564&mode=&order=0&thold=0

[Leviathan]

Zkušenostmi lze poznat, že tím největším nepřítelem křesťanství, tím Satanem - Luciferem je obyčejný lidský rozum. V náboženství je člověku zamezeno samostatně jednat, proto člověk, jenž neuvažuje, je tím nejbohabojnější nástrojem církve.
Celá lidská vzpoura proti bohu spočívá v tom, že člověk začal myslet, neboť myslet znamená snažit se docílit božského bez boha. Koneckonců rozum prostý víry znamená vědu jednoznačně směřující k atheismu.
Dovedeno do absurdních konců nám budoucnost brzy nabídne kybernetický virtuální ráj, shodou okolností stejně tak povrchní jako je ten biblický.

[Gojim]

Hlboky nesuhlas.

Nehovorim ze niesu kulty ktore zakazuju cloveku mysliet (napriklad katolicky kult) ale katolicizmus naozaj nieje krestanstvo a s evanjeliom nema nic spolocne. Ludsky rozum a dusa cloveka su najvzacnejsie Bozie dary ake clovek pri stvoreni dostal a ktore ho oddeluju napriklad od zvierat. Prvotnou a zakladnou pricinou zla na svete nieje zdravy rozum ale hriech a ateizmus nieje vecou rozumu, lebo je to ciste blaznovstvo. Clovek ktory aspon trosku pozna strukturu aspon tej najzakladnejsej zivej bunky nemoze byt ateista, nakolko musi uznat ze toto nemohlo vzniknut same od seba ....vsak?

Podstata na ktorej funguje akykolvek kult, ci uz je to satanizmus, katolicizmus, new age alebo cokolvek ine je vzdy "VYPNUT ZDRAVY ROZUM". Akakolvek demonicka meditacia je zalozena vzdy na vypnuti rozumu a odovzdania sa nejakej "sile", z coho potom nasleduje demonicka posadnutost, teda stav v ktorom uz clovek nevie ovladat sameho seba, v istych oblastiach.

[DNA]

Súhlasím Gojim, pán Leviathan sa pekne rozpísal preto by som chcel vedieť co v jeho ponímaní znamená "nezanedbávanie svojho jedinečného života a kam smeruje taký jedinečný život pod vedením svojho individuálenho myslenia" lebo to čo ja vidím okolo seba ako "vedenie svojho individuálneho myslenia"u ludí je práve zanedbávanie ich jedinecných životov ktoré smeruje k tomu aby skončili na smetisku historie.

[Leviathan]

V podstatě je "satanismus" hlavním nepřítelem křesťanství a jeho církví, sborů, sekt a sektiček. Možná je až samotnou anarchií "křesťanského" náboženství - svým nepřetržitým nutkáním k tomu nepřijímat "pravdu" takovou, jaká je nám zvěstována.
Svým neustálým pochybováním je jediným aktivním prvkem v dějinách tohoto podivného židokřesťanského náboženství.
Chceme-li dojít pravdy, je nutné stále hledat, neboť současné pokřivení minulostí je nesmírné.
Zvát cokoli „jedinou pravdou ve víře“ je vždy jen pokřivení a drzou touhou po moci vedená faleš.
Hledání pravdy je záležitost na celý život.
Jen přijít a říci - toto pravda je a toto již není - je pravou lží. Skutečný „satanismus“ je pohyblivý a pochybovačný, protože věří, že pravou jistotu ve víře nalézti opravdu nelze.
Sází na schopnost člověka dokázat reagovat dle dané situace - a proto se vyhýbá pevně stanovenému zákonu. V tomto ohledu potencionální útok na nestálost satanismu je dán pouze neschopností si poněkud krutější pravdu přiznat a současná světová náboženství s jejími církvemi jsou jen zosobněním této neschopnosti smířit se s tím, že lze pouze hledat.
Nakonec nalézt pravdu ve víře znamená ustrnutí a ztrátu smyslu našeho žití. Stejně tak, jak hledáme samotný smysl, můžeme hledat v naší víře neustálými pochybami, neboť nejistota je pravým skutečně aktivním principem našeho života.
Proto je satan „pochybovačem“, je ukazatelem na možné chyby v systému, který posléze tvoří tolik nechtěné otázky.
Ve víře - ač se na to často zapomíná - přece věříme, a proto můžeme i pochybovat a vyvracet, samozřejmě správnými a pádnými argumenty.
Můžeme dotvářet nedokonalou podobu našeho náboženství stejně tak dobře jako nedokonalost lidství - a využít tak jedinečné schopnosti vzdorovat tomu, co se nám nelíbí.
Samotné konkrétní zákony ve víře nikdy nepomohly jejímu smyslu, protože byli příliš často překrouceny tam, kde víru lze jen stěží hledat.
Současný "satanismus" je novodobou a nepůvodní záležitostí - je to důsledek dostupnosti informací a revolta proti všemu špatnému, co se ve světě nejen "křesťanské" víry odehrálo. Má kritický pohled na to nekonečné množství rozdílných i podobných !svatých" zákonů - a stejné množství jednotlivých věr a náboženství, které se už od počátků lidstva mění jak na běžícím pásu.
A kolik jich bylo jediných a skutečně pravých?! Nelze než vyhnout se davové psychóze, pochybovat a hodnotit při nekonečné cestě za pravdou.
Tam dole v pekle se jistě smějí vskutku humornému divadlu válčících bohů a jejich "církví", sborů a sekt všech světových náboženství, jak házejí špínu po zákonu toho druhého.
Můžeme v základu držet obřad, symbol, princip, ale doslovné zákony nemohou platit věčně.
Náboženství nemůže vzdorovat změně stejně, jako mu nedokáže vzdorovat sám život.
Současné "křesťanské" učení z nás činí člověka násilně zbaveného touhy hledat a nutí nás k tomu stranit se jak pocitů, tak veškerých smyslů, ale copak ve skutečnosti nás chce „bůh“ zotročit, vygumovat, zničit…??
Satanismus nás učí hledat krásu ve světském životě za pomoci spojení vícero druhů systémů v jediný, který posléze formuje v jednotný smysl.
Vytváří tak svou filosofii na způsobu odporu něčemu, co lze v praxi označit za neuskutečnitelnou utopii. K tomu používá časem ověřenou realitu - s jejímž vlivem na ideál pak lze utvořit novou filosofii, která s tímto působením již neprodleně počítá. Zkrátka věčný souhlas vede nakonec k prostému uváznutí mysli, zatímco odpor nás nutí uvažovat a hodnotit - souhlasit či nesouhlasit.
Z tohoto důvodu můžeme o satanismu hovořit tak dlouho, dokud bude o čem - do doby, než se stane pouhým nic neříkajícím prázdným slovem, dokud bude možné se stavět čemukoli na odpor, což bude pravděpodobně vždy.
Definicí satanismu je jeho název a bude ničím, až tato revolta ztratí své odbytiště.
Satanismus jakožto nesmyslná, inkvizitory a mnohými "křesťany" vylhaná a dodnes "propagovaná" forma se specifickou "křesťanskou" podstatou neexistoval a nikdy existovat nebude.

[DNA]

A had riekol:Ci naozaj riekol Boh:"nebudete jesť z niktorého stromu rajského?Leviathan, myslel si toto pod pojmom jedinéhom aktívneho prvku?

[Bennu]

[Leviathan]

Gnosi rozeznáváme křesťanskou, judaistickou a helenistickou. Podle toho se liší i ritualismus v jednotlivých proudech.
Samozřejmě nejčastěji se setkáváme s kombinacemi těchto směrů. Jejich největší rozšíření bylo v době 1. až 3. st. po Kr.
Vždy jde o otázku původu Zla ve světě - proč nekonečně milostivý a dobrý Bůh stvořil svět, ve kterém je Zlo?
"Křesťanští" gnostici to vysvětlují "dvěma" Bohy. Bohem Spravedlnosti (Stvořitele - Bůh Starého zákona) a Bohem Lásky (Vykupitele - Bůh Nového zákona). Tak existují tři stupně Jsoucna. 1. království ideí, nejvyšší duchovno, království Boha Lásky, 2. království Hmoty (hulé) - zcela záporné a mezi nimi stojí 3. království - království Boha starozákonního (demiurgos), duševní, jež je ale nedokonalé svým stykem s Hmotou.
Tak existují i tři stupně lidí, pneumatici (pneumos - čistě duchovní podstata) jsou plně chápající, dobří lidé žijící v souladu s Gnosí - se dostanou pouze do "nebe Demiurga" a ostatní lidé žijící v plném zajetí hmoty zcela zaniknou.
Ježíš v tomto pojetí je "aiónem", duchovním tvorem vyslaným od Boha Lásky, aby učinil konec vlády starozákonního Boha a jeho tělo bylo pouze zdánlivé. Podle důrazu, který každý z mistrů gnoze kladl na poněkud odlišné místo (starozákonní Bůh jako nepřítel Boha Lásky), rozeznáváme více směrů.
Všem byla ale na rozdíl od křesťanské víry vlastní představa, že důležitější než víra je Gnose - Poznání. Poznání svého místa v boji odvěkých principů Dobra a Zla.
Většině směrů byla vlastní askeze a rituály vycházející z tradičních rituálů "katolické" církve (baptistický "křest", consolamentum....), ale často v gnosticismu nacházíme různé mystické směry, které uctívaly svého "boha lásky" různými typy sexuálních rituálů.

[Leviathan]

Pokud chceme objektivně zhodnotit gnosticismus, narážíme na problém neobjektivnosti většiny pramenů, které buď gmosticismus zatracují nebo - naopak - obhajují. Tak i mně přístupné prameny můžeme takto rozdělit. Na jedné straně jsou to Augustin a církevní "otcové" - většinou "vykladači" jeho díla, na straně druhé odborné knihy z posledních desetiletí a "znovuobjevené" gnostické spisy, které gnosticismus spíše nesmlouvavě obhajují a ukazují zcela v jiném světle než církevní "historikové" i obvyklý výklad...
Zásadní otázka zní: je dualismus rovnocenným principem, který může konkurovat monoteistickému vidění světa?
Pokud odpovíme ne, tak se gnose jeví jako pomýlená směs nesourodých náboženských názorů, s asketicko-mystickým potahem a nemá pro nás většího významu.
To je ovšem velmi zjednodušené vnímání.
Nemůžeme stavět na čistě monoteistickém základu našeho "západního" světa, zvlášť v době, kdy jsme konfrontováni s naprosto odlišnou "východní" koncepcí. Dualismus vždy stál někde na rozhraní.
Proto nám má jistě co říci - přinejmenším z historického hlediska. Pronásledování gnosticismu "tou jedinou pravou samospasitelnou" církví je také dobrým příkladem nesnášenlivosti mocných - náboženstvích spjatých se světskou mocí, která namísto diskuse volí svobodu rozhodování v duchu "buď zcela svobodně uznáš naši pravdu, nebo tě zastřelíme (upálíme, popravíme...)".
Musím ale ještě upozornit na - podle mne - dvě zásadní chyby či pomýlení všech dualistických náboženství, jež tkví v jejich "nedotaženosti".
Za prvé - pokud jsou dvě rovnocenné entity - Dobrá a Zlá, proč všechna náboženství předpokládají konečné vítězství Dobra? Nebylo by logické (i když, co znamená v mystickém poznání logika?) předpokládat rovnocenné šance obou stran?
Nebo ještě lépe - jejich celkovou vyváženost až do Konce?
Proč předpokládat nějaký prudký konec, pravděpodobnější je varianta postupného návratu do původních pozic - postupné rozdělení Světla a Tmy do původních celků, či jejich neustále kolísající "sinusoida".
V úvahu přichází i teorie neustálého "mísení" obou principů, která předpokládá nekonečnou existenci světa ve stále "kmitající" podobě - to je v neustálém směšování a rozdělování Světla a Tmy, ale to už je krajní varianta.
Druhé pochybení vidím v gnostickém předpokladu "dělicí čáry" mezi Dobrem a Zlem jako hranice mezi Duchem a Hmotou.
Historie až moc dobře ukazuje, o jak méně je zhoubná Hmota proti Duchu, který zapojený do osidel "Zla" dokáže napáchat nesmírné škody.
Jak Hmota, tak Duch svou podstatou nejsou ani jeden "Zlem" či "Dobrem". "Dobro a Zlo" bych vnímal jako principy nad těmito pojmy. Jejich působením teprve "ožívá" Hmota i Duch (můžeme je chápat dokonce jako dva projevy Jsoucna, které věda ještě nedokáže uspokojivě vysvětlit, ač by se dalo použít přirovnání Ducha či duchovna k energii, jež se může stát hmotou a naopak).
Zde potom můžeme hledat "Dobro" a "Zlo", nikoliv v Hmotě či Duchu. V tomto ohledu nedokážou monoteistická učení (de facto monoteistická - nemusí se jednat jen o náboženství!) často věrohodně vysvětlit existenci Zla.
Pokud je Bůh svrchovaně dobrý - jak může dopustit Zlo? A kde se ve veskrze dobré podstatě Zlo mohlo vůbec objevit? I v "umírněné" křesťanské verzi dualismu se Satanem jako padlým andělem není dostatečně jasně vysvětleno, proč Satan padl, kde se v něm vzalo Zlo, když byl Božím stvořením?
Je nalháváním si myslet, že člověk vnímá dualismus jako zjednodušení - a že chce problém Zla hledat v monoteistických učeních, což je samozřejmě obtížnější, ale jak vidíme, dualistické vnímání světa zdaleka není zárukou jednoduchosti.

[Bennu]

Chtěl jsem konkrétní doklady a ne eklektickou slohovou práci. V kterém gnostickém textu je (v pozitivním smyslu) něco napsáno o rituálech? A pokud takový text existuje, kdo řekl, že uvedený text je gnostický?

[kavalir]

Zdravim,

ja bych se pokusil namitnout neco proti zminenym faktum o gnosi. Nejprve k dataci. Poku mluvime o gnosi, tak zacatek existence tohoto proudu hledame kolem 2. st. pr. Kr. Vaze se predevsim na Alexandrijskou knihovnu, Egyptska Recka mysteria a najdeme i vliv dalsich smeruduchovnich nauk, judaismu, krestanstvi a recke filosofie. Gnostikove byli v tomto ohledu konkurenti pavlovske linie krestanstvi. Pokud jde o samotne gnosticke ritualy, tak musime vzit v potaz, ze rekonstruujeme na zaklade pomluv jejich nepratel. V tomto ohledu je to tvrzeni stejne pravdemodobne, jako ze krestani pili krev malych deti. Co se tyce "Boha Zla", tak to je patrne narazka na gnosticke pojeti demiurga, ktery ma byt podle gnostiku puvodcem vseho zla (to je nutne srovnat s krestanskym pojetim Boha jako stvoritele).

Dale bych se chtel zeptat Leviathana, co dela vedu ateistickou? To je pokus o oximoron? Veda je ze sve podstaty nutne agnosticka.
Dale nechapu spojeni katolicismu s "vypnutim zdraveho rozumu" - to je treba asi necim dolozit...

...

Jo gnose je orisek... Se slovem "Dobro" v jejich pojeti je trochu problem v tom, ze jeho synonymem by asi byla Dokonanost, Plnost, Pravda apod. Tyto pojmy jsou totiz odvozene z nauky o ideich resp. z novoplatonismu. Dale je nutne zduraznitt nektere dialekticke prvky jejich mysleni (vdecnym prikladem muze byt mytus o Sofii), ona dualita musi byt dialekticka, uziva pojmu jako protiklad stavu a procesu (viz napr. pojmy jako Pleroma, Abraxas apod.) Pokud jde o gnosy, tak je vzdy nejdulezitejsi jeji mnohakost, rozdilnost, bohatost. Tak je to i ve vztahu k Jezisi. Pro nektere to byl ucitel, na nehoz navazuji, pro jine konkurent. Dale muze byt jen jakousi emanaci Boha; clovekem, ktery se bohem teprve vlastnimi silamy stal; jini se priklaneji k trojjedinosti; pak tu mame ruzne monofiliasmy apod.

No je to jenom par postrehu, tak se v tom snad da zorientovat...

[Bennu]