|
Právě je 536 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116889396 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Hledání: Odpuštění
Vloženo Čtvrtek, 13. květen 2010 @ 19:50:18 CEST Vložil: Stepan |
poslal Jaela Proč vůbec odpouštět?
Odpuštění - proč a jak odpouštět
aneb odpuštění neschvaluje zlo
(sestavil Ignác Mucha a Pavel Semela)
Kdo nenávidí,
žije ve tmě
a neví kam jde,
protože jeho oči
pro samou tmu nevidí...
(srov. Bible 1Jan 2,11)
CHCEŠ-LI BÝT OTROKEM NĚJAKÉHO ČLOVĚKA, NESNÁŠEJ HO
Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho. Pak s tebou bude
ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a
naruší tvé trávení. Zničí tvou schopnost koncentrace, zničí každou
příjemnou chvilku a zbaví tě tvého drahého pokoje i radosti. Své štěstí
vkládáš do jeho rukou. Dáváš mu skutečnou moc nad sebou samým... (John
Powell)
KŘIVDA SE NEVYHNE NIKOMU
Neexistuje člověk, který by nikdy neprožil křivdu a ublížení.
Neexistuje člověk, kterého by prodělaná křivda a ublížení nebolely.
Pocit křivdy, ublížení a nespravedlnosti se hluboce dotýkají nitra
každého člověka a volají po vyrovnání, odplatě a pomstě. Příkoří
nenechává nikoho chladným.
MÁME ZLU NECHAT VOLNÝ PRŮCHOD ?
Do této situace ale vstupuje Ježíšova výzva k odpuštění. Není ale
naivní, nerealistická a odtržená od života? Máme každému jen tak
"odpustit"? Máme zlu nechat volný průchod?
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)
ODPUŠTĚNÍ NESCHVALUJE ZLO
Odpuštění a boj proti zlu si neprotiřečí. Ježíš sám ukazuje cestu k
naplněnému životu i skrze odpuštění. Jeho život je ale současně bojem
proti zlu.
Nelze totiž ztotožňovat člověka s jeho jednáním. Člověku je třeba
odpustit a dát mu šanci. Jeho činy se musí odsoudit a popřípadě přijmout
opatření k zamezení šíření zla. Odpuštění musí souviset s nápravou
věcí. Boj se zlem ale naopak nesmí odpuštění opomíjet. Tak by se ke
slovu dostala pomsta, která plodí další zlo, zášť a nenávist.
PROČ ODPOUŠTĚT ?
Neodpuštění negativně ovlivňuje celý život člověka, včetně jeho těla a
psychiky. Zanedbané, potlačené a někdy i zdánlivě zapomenuté křivdy nic
neřeší. Působí destruktivně. Neodpuštění člověka ničí, rozkládá a
znepokojuje. Je zdrojem napětí a podrážděnosti. Neuzdravené křivdy se
mění i ve zdroj ubližování druhým. Ať už totiž člověk chce nebo ne,
předává to, co sám zakusil dále. Potřebuje se utrpení zbavit a tak ho
přesouvá dál. Ono se k němu pak ale vždy navrací…
Neodpuštění působí jako jed zasahující všechny oblasti života a vztahů: k
Bohu, k lidem, ke světu a i k sobě. Projevuje se na úrovni osobní, na
úrovni rodin, různých skupin i národů…
Skrze odpuštění se člověk stává vnitřně nezávislým na negativním vlivu
zla. Ukřivdění pak ztrácí svou zničující moc.
Odpouštějte a bude vám odpuštěno. (Lk 6,37)
ODPUSTIT NELZE "NA POVEL"
Odpuštění není mnohdy jednoduchou záležitostí. Pocit křivdy člověka
zasahuje v mnoha vrstvách. Proto zpracování křivdy a odpuštění musí
proběhnout ve všech zasažených úrovních a oblastech lidského života.
Rychlé a levné rady typu: "musíš hned odpustit", "zapomeň na to", "čas
léčí rány" jsou neúčinné a k opravdovému odpuštění vedou jen zřídka.
Vyrovnání se s křivdou, odpuštění a uzdravení je dynamickou záležitostí,
která mnohdy potřebuje svůj čas.
KROKY NA CESTĚ ODPUŠTĚNÍ
Odpuštění je procesem, jehož motivem je spíše rozhodnu-tí, než pocity.
Na počátku tohoto procesu je dobré uvědomit si svou hodnotu jako člověka
i jako Božího dítěte a připomenout si, že i když se cítíme nemilováni a
nedoceněni, Boží láska k nám trvá. V Bohu je naše bezpečí a význam.·
PŘIZNAT SI POCIŤOVANOU KŘIVDU,
negativní emoce a svá zranění. Přiznat si, že mi vzniklá situace vadí a
že mě bolí. Přiznat si, že mám problémy odpustit a že možná viníkovi
nepřeji rozhodně nic dobrého. V této první fázi je třeba před sebou své
pocity nepotlačovat a nic si nenalhávat.
· POJMENOVAT SVÉ POCITY.
Tato fáze může být pro mnohé důležitá. Je možné si najít důvěryhodného
partnera, před kterým můžeme své pocity slovně formulovat. Může jím být
někdo blízký, náš zpovědník, ale i Bůh. Důležité ale je, aby v tomto
kroku nebyl člověk sám. Mohl by totiž upadnout do pasti sebelítosti,
která člověka uzavírá a znemožňuje jeho rozvoj.
· POHLÉDNOUT NA KŘIVDU NEZAUJATĚ
z jiného úhlu, nadhledu, či odstupu. Připustit si, že vzniklá situace
může mít i jiná hlediska, než ta, která vidíme úhlem svého pohledu.
Uvědomit si, že ukřivdění je obecnou lidskou záležitostí.
· SNAŽIT SE POCHOPIT TOHO, KDO NÁM UBLÍŽIL.
Možná, že dotyčný člověk nejedná vědomě zle. Jeho jednání třeba
ovlivňuje jeho podvědomí a špatné zkušenosti. Často lidé jednají zle,
protože ani jinak neumějí. I Ježíš se na kříži modlil: "Otče odpusť jim,
neboť nevědí co činí" (Lk 23,34).
· ROZHODNOUT SE NEŠKODIT A ZŘÍCI SE POMSTY.
Nepřát, ani nepůsobit viníkovi zlo. Rozhodnout se ho přijmout jako
člověka, bez ohledu na jeho vinu. Nemluvit o něm zle před lidmi.
· ŽEHNAT.
Žehnání znamená svolávání Boží přízně na dotyčného. Tím i křivdu
předáváme Bohu.
Když člověk odpustí, neznamená to,
že k druhému musí okamžitě pociťovat kladné city.
Odpuštění je někdy delší proces,
ve kterém se pocity mohou zákonitě opožďovat.
Jeden druhému odpouštějte,
jak i Bůh odpustil vám.
(Ef 4,29)
www.víra.cz
|
Podobná témata
|
|
Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. květen 2010 @ 21:46:59 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/ | Moc hezký článek.
Já k tomu mám ještě podobnou poznámku: "Člověk by se neměl nechat ovládat hříchy druhých lidí". Třeba jí Jaelo taky zařadíš mezi myšlenky vlivných lidí, když mne máš tak v oblibě ;-)
Mně k odpuštění pomohla dvě Ježíšova slova. Jedno hodně těžké:
... Když ale ten služebník odešel, našel jednoho ze svých
spoluslužebníků, který mu dlužil sto denárů, chytil ho a začal
ho škrtit se slovy: 'Zaplať mi, co dlužíš!' Ten spoluslužebník
tedy padl k jeho nohám a prosil ho: 'Měj
se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!' Ale on nechtěl.
Odešel a dal ho do vězení, dokud by
nezaplatil, co dluží.
Když pak jeho
spoluslužebníci viděli, co se stalo, velice se
zarmoutili; šli ke svému pánu a pověděli mu všechno, co se
stalo. Tehdy ho jeho pán
zavolal a řekl mu: 'Ty zlý služebníku!
Odpustil jsem ti celý ten dluh, protože jsi mě prosil. Neměl ses i ty
slitovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem
se slitoval já nad tebou?' A jeho pán se
rozhněval a dal ho mučitelům, dokud nezaplatí
všechno, co mu dlužil.
Totéž udělá i můj
nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce
neodpustíte svému bratru jeho prohřešky."
A jedno, ve kterém je ta neuvěřitelná, neskutečná Boží moc, kterou svět nezná a kterou nepřijal.
"Pokoj vám. Jako mě poslal Otec,
i já posílám vás." A když to pověděl,
dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha
Svatého. Komukoli odpustíte
hříchy, těm jsou odpuštěny; komukoli je
zadržíte, těm jsou zadrženy."
|
Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Pátek, 14. květen 2010 @ 01:57:53 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Cizinec Odpuštění není to, že můžeš stále dělat zlo a zlo a říkat si, však oni mi musí odpustit.
Má to svoje pravidla.
Člověk, kterému jsi ublížil, ten ti odpustí ale co ty? Ty musíš své zlo zpracovat, prosit o odpuštění a nahradit škodu a omluvit se. Jinak dál padáš do zla.
|
]
|
|
Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Willy v Čtvrtek, 13. květen 2010 @ 22:38:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu | Blog) | Je dobré si uvědomit, že odpouštět máme především proto, že bylo odpuštěno nám a vzhledem k tomu, že se jedná o Boží požadavek/příkaz vůči nám věřícím, který je naprosto na místě právě proto, že Bůh jako první odpustil nám a totéž tudíž právem očekává od nás, jak je patrno z Ježíšova příběhu otroka, jemuž bylo odpuštěno, který zmínil Toník/Cizinec.
Pak je třeba si být vědomi toho, že Bůh chce, abychom odpustili tak, jako On v Kristu odpustil nám, tj, zapomněl na naše provinění a už nám je nepřipomíná. To je tedy, co do "kvality" odpuštění. My někdy řekneme - ano, odpouštím ti, ale za kratší či delší dobu věc znovu připomeneme nebo ji prostě zmíníme, což Bůh nedělá
Takže shrnuto - odpouštíme, poněvadž bylo milujícím Bohem odpuštěno nám a aby nám mohlo být odpouštěno i nadále, když naše hříchy vyznáváme, musíme odpouštět i my. Ne z donucení, ne ze strachu, že nám nebude odpuštěno, když my neodpustíme, ale z lásky k Bohu, kterou vyjádřujeme zachováním přikázání odpusť! Bůh první miloval nás, Bůh jako první odpustil nám a proto i my máme odpustit těm, kteří se provinili proti nám. Z lásky k Bohu, vůči němuž jsme se provinili my a z lásky k viníkovi, který se provinil proti nám.
Na závěr taková jistá záležitost - na takovýto druh odpuštění my sami v sobě, jak jsem naznačil výše, nemáme. Na to potřebujeme milost od Boha v podobě Jeho života, lásky a síly/moci, bez čehož se při odpouštění, jaké po nás chce Bůh neobejdeme. Krásně to ilustruje obrázek toho, co se přihodilo apoštolu Petrovi, když se ptal Pána, kolikrát za den má odpustit bratrovi, přičemž si myslel, že 7x by to mohlo stačit - sedmička je přece číslo plnosti, ne? Ale Pán mu řekl - neříkám sedmkrát, Petře, ale 77x?! Ne! - Pán řekl 70x7, tj. 490x neboli mockrát, tolikrát, kolikrát bude třeba, tolikrát, aby ti, Petře, došlo, že na to sám v sobě nemáš a že potřebuješ Mě, jako svůj život, své žití, jako svou (Boží) lásku, milost a moudrost od Boha! Jedním slovem jako všechno, Kým a čím jsem! Tož tak.
willy |
Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Čtvrtek, 13. květen 2010 @ 23:14:00 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Jojo, tož tak.
Na tom příběhu, který jsem uvedl, mě vždycky fascinovaly ty finanční poměry, které Ježíš v tom podobenství uvádí.
Nebeské království je totiž podobné
králi, který chtěl se
svými služebníky vyrovnat účty. A když začal počítat,
byl přiveden jeden, který mu dlužil dvacet miliard korun. Když pak neměl čím zaplatit,... Když ale ten služebník odešel, našel jednoho ze svých
spoluslužebníků, který mu dlužil sto tisíc korun, chytil ho a začal
ho škrtit se slovy: 'Zaplať mi, co dlužíš!'
1:200 000. Poměr našich "bolístek" (nevrácených stotisíc by leckoho z nás bolelo) proti tomu, co nám bylo odpuštěno v Kristu Ježíši (dvacet kamionů stříbra asi kdekdo z nás pohromadě neviděl...)
|
]
Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Willy v Čtvrtek, 13. květen 2010 @ 23:18:24 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jojo, to je dobrá připomínka. Ten nepoměr je opravdu až děsivej!
w. |
]
Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: rive v Pátek, 14. květen 2010 @ 00:34:11 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | 490 krát ??? .... to znamená každé tři minuty
|
]
Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 14. květen 2010 @ 12:35:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Willy. hezky jsi to formuloval, také s obsahem souhlasím. Jen malou faktickou připomínku: Je zajímavé, že když nesledujeme přesně překlady, jak se hned vloudí výklad, kde by ho ani nikdo nečekal!
(Mt 18,21-22) Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: "Pane, kolikrát proti
mně může můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Až
sedmkrát?"
Ježíš mu odpověděl: "Neříkám ti, že až sedmkrát, ale až
sedmasedmdesátkrát (77x).
Tedy nikoli 490x! Rabíni učili, že člověk má odpustit třikrát. Petr se tedy asi domníval, že je velkodušný (Číslo sedm je číslo plnosti). Petr se zeptal Pána Ježíše konkrétním číslem a jako odpověď obdržel také konkrétní číslo (nikoli součin čísel - nelogické a nepotřebné).
Odpustit sedmdesát sedmkrát značí už totiž v biblickém významu ODPUSTIT VŽDYCKY!
|
]
Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Pátek, 14. květen 2010 @ 13:09:12 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ??
Pokud vím, tak přesný překlad je "sedmdesátkrát sedmkrát", tedy 490. Taky jsem se jako malý zamala domníval, že je to 77x a pak mne to překvapilo, že Ježíš říká ještě o hodně větší číslo. Ježíš totiž když mluví o Božích věcech, tak hodně přehání. Na přesném překladu někdy záleží, protože slova nesou obsah. Tady to není tak podstatné, už 77x odpustit by bylo hodně (třeba každou čtvrthodinu), natož pak 70x7 krát.
490x = Odpustit vždycky. Dobrá myšlenka, to by mohlo být pravda, že to tak Ježíš myslel.
Stejně je ten příměr s financemi a odpuštěním, co jsem uváděl já.
Ono je to podobné jako s tou spravedlností, jak jsem ti napsal ten článek. Boží věci jsou "o mnoho vyšší". Je to asi jako v matematice nebo fyzice, když pracuješ s běžnými čísly, dostaneš se třeba až na 10^20 a to už je fakt velké číslo, které si málokdo dokáže představit. Ale když k tomuhle velkému číslu přidáš nekonečno, najednou to číslo už není tak velké. Pak už vlastně vůbec nezáleží na tom, jak je to číslo přidávané k nekonečnu, velké, jaké má znamínko a kolik má nul.
Toník
|
]
Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: oko v Pátek, 14. květen 2010 @ 18:57:58 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Toníku Když budeš počítat třeba pohyby kyvadla a ono se zastaví na čísle 77, neřekneš náhodou, že kyvadlo se zhouplo sedmdesát sedmkrát?
Ale máš pravdu, v tomto případě je to ve smyslu jedno.
.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 15. květen 2010 @ 01:20:50 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | ??
Jak to s tím souvisí? Teď ti fakt nerozumím.
Když se Petr zeptal, jestli má odpustit sedmkrát a Ježíš odpověděl, že 70x sedmkrát (t.j. "nepočítaně"), jak to souvisí s počítáním kyvadla a s úplně jiným číslem? Necheš asi uznat, že jsi se se svým výkladem spletl (jako obvykle ... ;-)
Ono na tom trochu záleží. Ne že by odpustit 490x bylo nějak těžší nebo jiné, než odpustit 77x, obojí je nadmíru hodně odpouštění. Ale záleží na tom proto, že to sedmdesátkrát sedmkrát má význam, kteří Izraelité, znající svaté písmo (co už bylo za dob Ježíše napsáno) znali a nám třeba uniká. Mohla se jim například okamžitě objevit myšlenka na babylonské zajetí a sedmdesátkrát sedm sobot, které neodpočívala země, kdy Izrael docela ignoroval Boží příkaz.
To je zas o těch souvislostech a reáliích bible (jak třeba pořád nevíš, co je to ta krevní smlouva a pak nerozumíš, proč může mít člověk jistotu spasení svého života). Mohlo jim třeba okamžitě blesknout:
Tak praví Hospodin: Až se naplní sedmdesát babylonských let, znovu si vás povšimnu a splním vám své zaslíbení, že vás sem znovu navrátím.d Já sám přece vím, jak o vás přemýšlím, praví Hospodin. Mám v úmyslu váš prospěch, a ne neštěstí; chci vám dát budoucnost a naději. Když budete ke mně volat a přicházet ke mně s modlitbami, já vás vyslyším. Budete mě hledat a najdete mě, když mě budete hledat celým srdcem. Dám se vám najít, praví Hospodin, a přivedu vás zpět ze zajetí. Shromáždím vás ze všech národů a ze všech míst, kam jsem vás rozptýlil, praví Hospodin, a přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás vyhnal pryč
Kdežto kdyby Ježíš řekl jen 77x, tak by jim tohle vůbec nedošlo.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: ssns v Sobota, 15. květen 2010 @ 02:33:10 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ahoj Cizinče,
doslova se tam píše:"sedmdesátkrát sedm" (ἑβδομηκοντάκις ἑπτά). Myslím, že je to možné rovnocenně chápat jako 490krát i 77krát. Já se osobně kloním k tomu 77x. Sám píšeš:
To je zas o těch souvislostech a reáliích bible (jak třeba pořád nevíš, co je to ta krevní smlouva a pak nerozumíš, proč může mít člověk jistotu spasení svého života).
No a u té 77 je hned každému znalému Písma zřejmá paralela ke Gn 4,24. S Okem se oba shodujete na podle mě správném významu toho čísla. Ta tvoje paralela mi navíc přijde divná až umělá. Co tím myslíš? Promarněných let odpočinutí kvůli zajetí bylo kolem dvanácti (byl to každý sedmý rok a k tomu ještě jedno či dvě léta milosti - přesná čísla by bylo nutné dopočítat). Pokud jsi myslel opravdu soboty, pak těch bylo samozřejmě mnohem více (cca 3 700). Když vezmeš těch 70 let, pak prostě nechápu, čím to chceš násobit. Napadá mě snad jen jen 7 hlavních svátků Hospodina.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Sobota, 15. květen 2010 @ 23:48:36 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.cizinec.com/ | Takže sedmdesátkrát sedm je v řečtině 77? No, to by ovšem vrhalo zcela nové světlo na nynější problémy Eurozóny.... ;-)
Prosím, můžeš nějak vysvětlit, proč se kloníš k tomu, že 70x7 = 77? Pokud vím, tak třeba Gen 4,24 obsahuje stejnou konstrukci, tj. sedmdesátkrát sedm. V hebrejštině je to taky 77?
Ani nerozumím těm dvanácti letům. Izrael dostal jako příkaz sobotní rok (jedno z mých nejoblíbenějších míst staré smlouvy :-). A 70x7 roků tento sobotní rok nedodržovali. Díky tomu pak byli 70 roků v zajetí za těch 70 sobotních let, které měli dodržovat každý sedmý rok.
Fakt tomuhle nerozumím, ale všechna tato místa podle mne mluví o počtu 70x7, t.j. 490. Rád bych slyšel nějaké tvoje vysvětlení, protože opravdu nerozumím jak jsi přišel na to 70x7 = 77. |
]
|
|
Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Pamplon v Pátek, 14. květen 2010 @ 11:18:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Je hloupé odpouštět lidem, zatímco evangelium říká abychom se obrátili a že když uvěříme, tak nám bude odpuštěno a současně apoštol Pavel píše obráceným křesťanům, že pokud ještě i po obrácení zhřešíme, tak nás Bůh zatratí.
Měli bychom to dělat stejně. Říkat lidem že jim odpouštíme a současně jim říkat že je potrestáme. Slibovat jim, že jim jejich svinstva nevrátíme a současně otevřeně vyhrožovat že se pomstíme. |
Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pátek, 14. květen 2010 @ 13:40:20 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Konečně nějaká konstruktivní úvaha! Nechtěl jsem Jaele ten článek napsat a nechci stále, protože je neoddiskutovatelné, že odpouštět se musí. Přes to nejede vlak. Viz to podobenství od Cizince. Čím dál víc o tom přemýšlím, tak bych to nedokázal napsat jinak, než že být svině a hřešit se prostě vyplácí.
Co se ale musí přiznat Ježíšovi jako obrovský klad v kauze odpuštění, tak že nevěší lidem na nos bulíky o spravedlnosti jako mnozí, ale že sice ne příliš otevřeně učí, že ukřivděným se žádné satisfakce nedostane, a že je tudíž lepší se po příkoří oklepat, zapomenout, nepřipouštět si to >>> odpustit, než se ukájet falešnou nadějí, že přijede nějaký rytíř na bílém koni, co špatné potrestá a ublížené odškodní.
|
]
Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Pátek, 14. květen 2010 @ 14:20:38 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Eleazar No jo, jenomže když neodpustíš, tak ničíš sám sebe a máš v sobě jed a zášť a projeví se ti to v jednání a v obličejí a také postava se ti nakroutí. Neodpuštění je zlé. Jest-li ti někdo ukřivdí je dobré odpustit, i když ti zůstane rána, která bolí. Ta se hojí dlouhé. Nejsi masochista, aby se rána ihned zacelila
Ten, kdo ti ukřivdi, má přiznat svoji vinu, omluvit se ti, prosit o odpuštění a nahradit škodu. Ty však nezávisle na tomto úkonu toho, kdo ti ukřivdil, máš odpustit. Je to pro tvůj život a pro tvé zdraví. Neodpuštěná křivda tě může i zabít.
Myslím si, že za velké křivdy je třeba lidi trestat podle trestního práva. To už dálo řeší zákony té které země.
|
]
Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pátek, 14. květen 2010 @ 14:42:30 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Pardon sestro, aby opět nedošlo k nedorozumění. Já nezpochybňuju Ježíšovy názory ohledně odpuštění, ani nutnost jejich činění. Není třeba mi vysvětlovat, že jsou správné. Stejně tak nehodnotím svého Mistra. On je tím, podle koho se měří.
Pouze se snažím v prostoru, který je ohraničen Ježíšem, najít způsob, jak přežívat co nejefektivněji. Nechci relativizovat Ježíšův system odpouštění, ani jej obhajovat, jelikož Pán nepotřebuje, aby mu červíčci dělali advokáta.
Osobně zastávám princip, že emoce vyprchají a zkušenosti zůstávají. Nejde mi o pomstu, trest či odškodnění. Vím, že ničeho takového se stejně nedoberu. Ani se nechci hňahňat v minulosti, co se stalo, nedá se odestát. Ale dívám se do budoucnosti. Tudíž dávám si do paměti lidi nespolehlivé a gaunery, abych věděl, koho si mám preventivně držet od těla, abych zase nemusel odpouštět. Pak se snažím být co nejbdělejší (a nejde mi to tolik, jak bych chtěl), abych z případného průseru vycouval dřív, než nastane.
Shrnutí: Ježíšovo učení ukazuje, že by si měl člověk krýt záda a minimalizovat počet obdržených ran, jelikož jiný způsob, jak si prospět není v nabídce.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Pátek, 14. květen 2010 @ 15:02:19 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Eleazar
To asi děláme všichni, že si dáváme pozor na lidi, kteří nám ublížili. Ale odpuštění je i o tom, že dáš člověku, který ti ublížil tu stejnou důvěru, kterou jsi mu dával před tím než ti ublížil.
No, ale tady uvažuješ o zdravotním, psychickém stavu toho člověka, o jeho výchově, charakteru. No je toho více, ne?
Myslím, že si kryješ záda, ale že jde i o to, jestli jsi tomu, kdo ti ublížil schopen pomoci, když si například zlomí nohu.
No o tom by se dalo uvažovat.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pátek, 14. květen 2010 @ 15:15:35 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ale odpuštění je i o tom, že dáš člověku, který ti ublížil tu stejnou důvěru, kterou jsi mu dával před tím než ti ublížil. To podle mě není odpuštění, ale hazard. Kdo se neumí poučit, říká si, aby byl ublížen znovu!
Mohu mu dát maximálně stejnou důvěru, jakou bych mu dal, kdyby rovnako ublížil někomu jinému. Nebudu se mu mstít či ho trestat zato, co udělall, ale vím, že je to haisel (neberu to osobně, pouze sleduju fakta), a tudíž se k němu budu chovat jako ke kterémukoliv jinému haiselovi. Důvěry dostane jen nezbytně malé množství a pak ať ukáže, co v něm je. A jestli je furt stejným mizerou, tak ať je má případná škoda co nejmenší.
No, ale tady uvažuješ o zdravotním, psychickém stavu toho člověka, o jeho výchově, charakteru. Na toho dotyčného zvysoka prdím. Nejprve je potřeba ochránit potenciální oběti, a až potom je možno uvažovat o možnosti resocializace viníka. Jsem pro jasnou hierarchii potřeb oběti PŘED potřebami viníka.
jestli jsi tomu, kdo ti ublížil schopen pomoci, když si například zlomí nohu. Zavolat záchranku ano. Ale rozhodně se k němu nebudu točit zády/bokem. A v případě, že nebude dodržovat mnou daná pravidla jako, že vyndá ruce z kapes, abych na ně viděl a zdrží se jakýchkoliv prudkých pohybů či čehokoliv, co bych si já(!!!) mohl vysvětlovat jako opětovný útok, tak ať si pomůže sám, jak umí. No řekni sama, cítíš se povinna pomoct opilci či feťákovi, když by jsi tím sama riskovala, že tě pobodá nakaženou injekční jehlou?
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Pátek, 14. květen 2010 @ 15:49:54 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Eleazar Ježíš, když nám odpustí, tak nám dává stejnou důvěru nebo si myslíš, že si říká, ty brďo, na toho si musím dát majzla?
Člověk si dává pozor, ale taková Matka Tereza si pozor nedávala. To jsou určití lidé, kteří si pozor nedávají a ti jsou přimknutější k Bohu. Já si to tak myslím.
Matka Tereza pomáhala každému. Dnes v noci jít někomu na pomoc a sám, to je odvaha, že? Člověk se i bojí. ale když je například zemětřesení musí se pomáhat. Já mám povahu, že jsem všude první, takže nemám co řešit. Jaképak rozhodování.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Pátek, 14. květen 2010 @ 16:07:15 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Ježíš, když nám odpustí, tak nám dává stejnou důvěru nebo si myslíš, že si říká, ty brďo, na toho si musím dát majzla? Naše postavení rozhodně není takové, jaké bylo před tím, než jsme spáchali první hřích. Naše existence v Kristu je "vykoupena" zostřenějším režimem (a to realtivně hodně zostřeným) oproti např. starozákonním židům z doby před příchodem Krista. Na druhou stranu jsme účastníky Ducha Páně, což má za důsledek velmi silnou ochranu proti hříchům. Takže ano, Ježíš si dává sakra maisela a pojišťuje to i Svým Duchem. Byl by přeci sám proti sobě, aby si vykupoval nohsledy s tím, že budou stejnými parchanty jako předtím.
To jsou určití lidé, kteří si pozor nedávají a ti jsou přimknutější k Bohu. Já jsem si v jednu chvíli pozor nedával a vůbec si nemyslím, že bych byl Bohu blíž. Ne, že bych si myslel, že to má velký vliv, ale když už, tak spíš trošičku dál než trošičku blíž.
Dnes v noci jít někomu na pomoc a sám, to je odvaha, že? Je rozdíl mezi odvahou a nezodpovědností. Zvlášť v době, kdy pomoc potřebným zajišťují vyškolení profesionálové. Když jsem dělal řidičák, tak nám v rámci zdravotnické přípravy byl tlumočen i názor části odborníků, že péči o těžce zraněné by měli provádět pokud možno pouze experti, neboť laik jako já by mohl nechtěně napáchat více škody než užitku (např. poškodit páteř).
Člověk se i bojí. V žádném případě!!!! Zde není prostor pro emoce. Čirá racionalita, jak se to píše v Bibli. Sírachovec 22,16 Vazba trámů pevně pojící stavbu ani při zemětřesení nepovolí; tak i srdce zpevněné promyšlenou úvahou se v danou chvíli nebude bát.
Já mám povahu, že jsem všude první, takže nemám co řešit. Přeju Ti, aby jsi nato nedoplatila. Nevím, jak dlouho jsi v Kristu, také jsem to měl podobně, ale s časem jsem pochopil, že se něco může vyřešit i beze mě.
Jaképak rozhodování. Sestro, jsi inteligentní dáma; přemýšlej prosím o tom verši výše. Jistě sama přijdeš nato, kdy je nutno zpevnit srdce promyšlenou úvahou.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Odpuštění (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Pátek, 14. květen 2010 @ 17:19:29 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Eleazar Ano, pán Ježíš nám dává stejnou důvěru. V Bibli je napsáno, že ten, kdo se vydá na cestu za Hospodinem, nemá o pokušení nouzi. Takže to má těžké každý, kdo se vydá za Hospodinem. Je to v Bibli.
Všichni máme svědomí a máme v srdci zákódované kamenné desky - desatero, takže víme, jak se máme chovat, abychom sloužili Bohu a ne tomu zlému. Pravda však je, že svědomí můžeme mít laxní a srdce můžeme mít z kamene. No, a je to.
Jo, je rozdíl mezi odvahou a nezodpovědností. Všechno má svoje hranice. Kde je hranice mezi odvahou a zbabělostí? A vůbec při autohavárii má pomáhat odborník nebo můžeš člověka i zabít, no jo. Pravda.
No, ty jsi muž, tak se nebojíš. Nevím, jestli jako žena bych se bála. Je pravda, že se spíš nebojím, ale v nějaké mezní situaci jsem až tak úplně nebyla. Vždycky první pracuje myšlenka - je třeba někomu pomoci. :O))))))))Dáma je akční:O)))))))) Myslím, že s tím se člověk narodí.
|
]
|
|
|
|