poslal IC 434
Skrytá tvář charismatismu - I. Psychická manipulace v charismatickém hnutí 5.
5. A svědectví dále pokračuje
Sbor CB Y kam jsem chodil je starší jak 100 let. Já jsem byl jeho členem bezmála 15 let. Před pár lety se jeho administrátorem (jakýmsi hlavním kazatelem, ale ne místním) stal severočeský charismatický vůdce ze sboru CB X. Jsem živěji vyznávající křesťan, neměl jsme nic proti změně stylu bohoslužeb a tak nějak jsem tajně doufal, že on k nám přinesl jakýsi charismatismus s lidskou tváří (ještě jsem na něj bláhově věřil). Byly k tomu všechny předpoklady: byl usměvavý, všude pomohl, aktivní ... uvěřil jsem mu. Uvěřil jsem mu i přesto, že jsem s odvrácenou tváří charismatického hnutí měl již předchozí negativní zkušenosti.
Charismatický vůdce k nám přijížděl jednou měsíčně a kázal s vysluhováním sv. večeře a nijak se zas moc charismaticky neprojevoval. Jasně, že bylo vyhánění démonů apod., to k tomu neodmyslitelně patří, ale nic moc drastického. Jen mne zarazilo, že několikrát mluví při kázání o lidech, co odešli z jeho sboru CB X. Jsem na to nějak citlivý či co. Něco podobného jsem zažil v KS. Tam se pan František často vymezoval při kázání vůči sboru CB Y z kterého odešel, vyháněl se duch CB z něj apod. A pak, když jsem byl vyhozen já, tak se tam beze mne, před cizími lidmi co mne ani neznali kázalo hanlivě o mne.
Proto se mi nějak nezdálo ani to nynější kázání v tomto případě. A když dokonce si na nich stavěl pan vůdce i svoji kariéru výroky typu, že ho pronásledují a on přesto bude kázat boží slovo a podobné bla, bla, zapochyboval jsem ještě víc. Nejdříve jsem nad tím mávnul rukou, ale ono to pokračovalo. Pak dokonce přitvrdil, prý chtěli jít studovat práva jen proto, aby ho mohli žalovat. A tehdy asi mimoděk prozradil, že oni neodešli do světa, ale založili jiný sbor. Vzpomínám si, jak jsem jel tehdy v neděli autem po shromáždění domů a přemítal o tom, že se buď chvástá před lidmi co situaci vůbec neznají, nebo tam jde o něco daleko většího. Tenkrát jsem si řekl, že kdybych věděl kde je hledat, tak bych se tam rozjel. Rád zkrátka taky slyším druhou stranu (Př 18.17 Kdo při sporu mluví první, jeví se spravedlivý, pak přijde druhá strana a podrobí ho zkoušce).
No nicméně čas plynul, byla mi nabídnuta pozice poradce ve staršovstvu a já přijal. Tím jsem se dostal blíž k tomu jak se vede. Mnohdy jsem viděl a slyšel jak staří starší při jednáních na sebe ječí tak, že by se za to nemusela stydět ani Viktorka od splavu co o ní vyprávěla Božka Němcová v Babičce. Většinou kvůli tomu, že mají za sbor hroznou odpovědnost a ten druhý nedělá co by měl. To mi bylo hodně nepříjemné a taky jsem to nechápal. Z vedení sboru s pár desítkami členů dělali záležitost jako kdyby řídili nějakou mezinárodní fabriku. Navenek vystupovali klidně, rozvážně, jednotně, ale tady se hádali jak nějaké italské pavlačové manželství. Jen když byl přítomen velký vůdce, tak jednali tiše a s pokorou, on měl hlavní slovo.
A také jsem si zase začal všímat podivným malých, těžko postřehnutelných nových důrazů, změn priorit, něco tady, něco támhle. Většinou to přinášel severočeský vůdce. A ostatní ho tiše poslouchali. Jak říkám, jsem po té manipulaci co jsem prodělal v KS na to nějak citlivý. Po čase jsem už nechtěl být ve staršovstvu (počítalo se se mnou jako s kandidátem), ba dokonce už jsem nechtěl být ani tím poradcem. Nemám rád konflikty, po těch dvou vyhazovech jsem netoužil zažít další rozbroje, chtěl jsem mít klídek a chcete-li, tak je i něco pravdy na tom, že jsem zbaběle z toho vycouval. Na jednu stranu jsem si nechtěl nechat vytáhnout páteř z těla, stát se hadrovým panákem a na druhou stranu jsem se nechtěl zase dohadovat s velkým náboženským vůdcem. Stejně vím jak by to skončilo. Převrácené charismatické učení v oblasti autorit a kázně mi není neznámé. Zkrátka odešel jsem a to na moji bujarou povahu velice v tichosti.
Jednou při serfování po křesťanských webech, jsem se dostal na
www.granosalis.cz , začetl se a začal se vracet. Pak jsem narazil v diskuzi na příspěvky o nějakém sporu na severu. Zavětřil jsem .... a byl jsem doma. To je někdo z těch co odešli. Začal jsem pročítat GranoSalis zpětně, a přitom se držel v ústraní. Do té doby, než mne nadzvedl jeden příspěvek. Tak jsem napsal článek „Problém charismatického hnutí v oblasti autorit“ (odkaz
http://www.granosalis.cz/article.php?sid=6347 ). Na základě toho článku mne jedna žena z těch co odešli ze sboru CB X oslovila soukromou webovou poštou přes Grano Salis s nabídkou účasti na určitém projektu. Začali jsme si psát. Přesto jsem se stále držel v anonymitě, přemýšlel, zkoumal. Pak jsem jí prozradil kdo jsem a domluvili jsme se na návštěvě. Poznal jsem, že jsou to normální lidé co prošli mně dobře známou psychickou manipulací.
Nicméně u nás ve sboru CB Y jsem to nijak neroztruboval. Do té doby, dokud pan vůdce o mne ve Výroční sborové zprávě nenapsal lež (a nebyla jediná). To už jsem věděl, že je problém.
Místo toho aby mne nechal v tichosti žít, tak nemohl nějak překousnout, že jsem mu odešel coby poradce. (Nevím přesně, ta poslední věta je jen spekulace). Zkrátka opět jsem stál před rozhodnutím držet ústa, krok, hrbit se, po straně bublat a nebo vystoupit a bránit se. Definitivně mne přesvědčily další věci v oné Výroční zprávě. S velkou pravděpodobností se rozbíhal kolotoč charismatických čistek. Třeba se mýlím, ale věta, že ve sboru je malá bázeň před Hospodinem a proto se bude muset káznit, mne po tom co jsem prožil, už nikdy nenechá klidným. Napsal jsem
dopis členům sboru, kde jsem varoval před extrémním charismatismem a rozeslal ho pár lidem ve sboru na které jsem měl email. V neděli měla být sborová členská schůze. V pondělí před ní se u mne zastavil místopředseda staršovstva (charismatik). Čekal jsem, že bude skákat dva metry vysoko, ale mýlil jsem se. Padli jsme si takřka do náručí. Sdělil mi, že je rád, že to někdo zformuloval, že to také vidí stejně, jen nevěděl jak do toho jít, nechtělo se mu, atd., atd. Ulevilo se mi. Připravil jsem si s čím přijdu na členské shromáždění. Připravil jsem
plán cesty z celé situace ven. Přesně podle Řádu CB.
O všem by rozhodlo členské shromáždění (to je v CB nejvyšší orgán sboru, je nad kazatelem i nad staršovstvem). Dokonce tam byla i možnost, že by se hlasováním sbor rozhodl pro cestu charismatismu.
Nadešla neděle a odpoledne členské shromáždění. Neměl jsem šanci. Vystoupili s tím, že mne nejdříve pohaněli. Rozebrali můj charakter, pan vůdce sdělil, že mne neviděl již dlouho ve shromáždění, že ho nechodím poslouchat, i mne předváděl jak jsem prý před ním bouchnul do stolu sešitem. Hrál divadlo. Zneužil svoji autoritu.
K tomu nechození: Můj otec je ve vysokém věku a 3x týdně dojíždí na dialýzu. Bez ní by zemřel. Před několika měsíci mu jí v nemocnici přeložili z pondělí na neděli dopoledne z důvodu obsazenosti přístroje na čištění krve. Takže teď jezdí v neděli dopoledne. A někdo se o něj musí před tím a potom postarat. Často je z toho zákroku tak vyčerpán (je ještě po několikanásobném srdečním bypassu + má CHOPN), že těžko dojde od auta k domu i když je to jen pár metrů. Proto pokaždé z toho důvodu jsme odjížděli ze shromáždění dříve a z podobného důvodu (nejen toho) dojížděli později. A já i moje matka se o otce staráme rádi (jezdil jsem do sboru s matkou, táta není a nebyl členem sboru). Vždyť je to můj otec a její manžel. To se na něj máme vyfláknout jen proto aby minimálně mne pan vůdce viděl ve shromáždění? To bych byl horší než nevěřící! (1.Tim 5.8 Kdo se nestará o své blízké a zvláště o členy rodiny, zapřel víru a je horší než nevěřící.)
Přestože to dva lidé z vedení věděli, ani jeden se mne nezastal, nepromluvili ani slůvko. Přece nebudou opravovat velkého vůdce, obzvláště když je zrovna potřeba očernit odpůrce. (Poznámka k plnému pochopení: Náš sbor je malý, proto se sedí i ve vstupní chodbě. Tam jsme vždy s matkou zůstávali, přece se nebudeme rvát dovnitř. Navíc ona je těžce nemocná na srdce, má ho již dvakrát znovu rozběhlé elektrošoky a na chodbě se jí dýchá lépe než uvnitř, v sále plném lidí. A já zůstával na chodbě s ní. Proto mne taky pan vůdce nemohl vidět ve shromáždění.) A k tomu bouchnutí: nevím jestli pana vůdce na severu všude nosí na polštářích a chodí kolem něho po špičkách. Nejsem si vědom, že bych někde před ním něčím bouchnul. Ale je možné, že si tak něco vyložil. Chlap při mé postavě, zvyklý dělat léta i rukama .... každopádně vím, že když bouchnu fakt pořádně do stolu, tak z toho mám pak několik dní modřinu.
Pokračujme ovšem v příběhu. Už výše jste mohli pochopit v jakém duchu a stylu se to celé neslo. Zkrátka podlomilo mi to nohy. Nerozebírali obsah dopisu, hodnotili a očerňovali autora. A pak přišla největší rána. Místopředseda staršovstva vstal a odsoudil ten dopis. Najednou to byl hnusný (doslova) dopis. Za pouhých šest dní (z toho jeden večer s velkým vůdcem) dokázal takhle radikálně změnit svůj názor. A to ne nějaký obyčejný názor. To nebyl názor typu jestli mu sluší víc černé, nebo bílé ponožky. To byl docela zásadní názor a pohled na věc. Přesto za pouhých šest dní bylo všechno jinak. Nechápu to dodnes. V pondělí to byl skvělý dopis, v neděli už hnusný a podlý.
Každý má právo měnit názor, ale on ho změnil rychleji, než se v té době měnilo počasí.
Jak jsem psal už výše, dá se na mne dlouho štípat dříví a pak vylítnu. Proto taky raději píšu dopisy. I když jsem si několik dní před tím umiňoval, že budu klidný, že se nenechám vytočit, stalo se tak. To odpoledne jsem řádně vystřík, ale zároveň v rozčilení nebyl schopen dát dohromady kloudnou myšlenku, ba ani větu. Jak jsem začal trochu smysluplně mluvit, přerušili mne. Nakonec jsem se hodně dlouho hlásil, než jsem dostal slovo stylem „tak co zase chceš“. Oznámil jsem, že odcházím z Církve bratrské.
Večer jsem pak vytisknul
dopis o vystoupení a do rána ještě vše opět promýšlel. V hlavě mi vířilo tisíce myšlenek, prožíval jsem kolotoč pocitů. Znovu jsem prožil muka hledání pravdy. A znovu jsem prožil ty předchozí vyhazovy. Nejtěžší bylo vědomí, že odchodem opustím lidi s kterými jsem dost dlouho žil a které mám rád. Někdy nad ránem jsem si vzpomněl na dobu budování socialismu a komunistické diktatury v naší zemi. Když ta malá opozice co tu tenkrát byla sepsala Chartu 77 a později Několik vět. Tenkrát taky defilovaly představitelé strany před lidem a zostouzely signatáře, přičemž o skutečném obsahu nepadlo ani slovo, nesmělo se o něm ani mluvit.
Lidé v továrnách podepisovali petice proti a přitom ani nevěděli proti čemu vlastně protestují. S obsahem je nikdo nesměl seznámit. To samé bylo u nás ve sboru. S dopisem členy nikdo neseznámil, číst se tam nesměl, lidé z pléna volali: „O čem je řeč? My nic nevíme!“ A zatím za kazatelnou vystupovalo vedení jeden po druhém a odsuzovali mne coby autora. To rozhodlo. V pondělí jsem odeslal dopis, že vystupuji z CB. Jsou to jen jiné ideologie, ale provedení stejné.
Akorát v mém případě vedoucím představitelům chyběly na prsou jejich sak připnuté příslušné stranické medaile. Škoda. Mohli s nimi pěkně zvonit a dotvářet tak už moc příjemnou atmosféru.
Ale co, to třeba taky časem přijde.
Po mém odchodu prý (to vím už jen z doslechu) vystoupilo pár lidí i někteří bývalí starší.
Mluvili o tom jak také vidí, že sbor jde najednou úplně jinam. Poukazovali většinou jen na změnu formy bohoslužeb. Chápu je. To vidí oni. A přitom o to zas tolik nejde. To je jen špička ledovce. To nejhorší je ještě čeká. Postupná přeměna jejich myšlení na to správné charismatické. Nejdřív jim ukradnou myšlení, pak tělo, čas, soukromí, peníze. A ty méně přizpůsobivé to vyplivne. Vše ve jménu velkého probuzení a spásy celého lidstva.
Moc bych si přál aby se to nestalo. Doufám v zázrak, který by to změnil. Bože pomoz! Je mi trapně, že to ventiluji veřejně. Ale jak už jinak? Lidé v CB, kradou vám další sbor! Probuďte se!
Žili jsme si tu léta celkem v pohodě. I se třeba poškorpili, ale vždy si dokázali odpustit, najít k sobě cestu a jít dál společně. Dokud do našeho sboru nepřišlo charismatické učení. Teď se začalo to „jediné a správné učení“, ten „jediný a správný“ výklad Bible dávat nad vše ostatní. Dokonce i nad lásku a společné soužití (1. Kor 8.1). A začaly problémy. Netvrdím, že úplně všechno na charismatickém hnutí je špatné. Přineslo mnoho dobrých myšlenek a důrazů. Jen se vše nějak zextrémovalo. Normální věci jsou v něm dovedeny do extrému.
A k tomu se přidala psychická manipulace, bláznivá démonologie, falešné prorokování apod. Kolik práce tím tak přijde nazmar. Přitom všichni vyznáváme společně jedno: „Pán Ježíš Kristus je náš spasitel“. Tuto základní jednotu máme všichni.
Rozhodně by bylo dobré, abych ve sboru CB Y zůstal a neodcházel. Pozice charismatiků tam není ještě tak silná. Dalo by jim práci, než by mne vyloučili. Zatím je jim možno odporovat a myslím, že by bylo dobré to dělat. Ale nemám na to sílu, nebo lépe řečeno sílu bych i našel, ale je to o zdraví. Jak duševní, tak tělesné. Není mi už dvacet, ba ani třicet. Při mé povaze, kdy všechno hodně citově prožívám, bych mohl skončit brzo s infarktem (nebyl jsem tomu dalek), nebo u psychiatra. To bych nerad. Teď potřebuji několik let klid. Poslední roky byly pro mne hodně hektické, o tom posledním týdnu ani nemluvě. Prosím přeberte někdo tu štafetu odporování náboženskému fanatismu co požírá naše sbory. Těm co do toho ještě úplně nespadli je pomoci. Je nutné varovat před skrytými hrozbami psychické manipulace. Je nutné podrobně vysvětlit a seznámit lidi s tím co to je psychická manipulace. Seznámit je s tím co je v pozadí charismatického hnutí manipulativní a špatné. Udělejte to prosím někdo! Vyzývám kazatele, psychology a další odborníky v evangelikálních církvích a sborech: začněte se tím zabývat!
Obsah publikace Skrytá tvář charismatismu:
Předmluva I. Psychická manipulace v charismatickém hnutí
II. Svědectví
III. Bitvy
IV. Nesnesitelná lehkost křesťanství 
