Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Justýna.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 9, článků celkem: 16833, komentáře < 7 dní: 534, komentářů celkem: 441907, adminů: 60, uživatelů: 5267  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 309 návštěvník(ů)
a 6 uživatel(ů) online:

Akuzativ
Frantisek100
Willy
rosmano
JirkaB
martino

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
120910083
přístupů od 17. 10. 2001

Kontrasty: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí
Vloženo Úterý, 13. listopad 2007 @ 18:11:29 CET Vložil: jakobin

Charismatici 7.   Oni a my v rámci CB

Když mi bylo 18, po  maturitě, jsem dostala nabídku (já a ještě asi 3 sestry od nás ze školy) jet na evropský sjezd křesťanské mládeže do Německa. Jela jsem. Celá akce byla pořádaná CB a mě velmi překvapovalo, jak bratří z jiných sborů CB projevují zbožnost jinak než my,  např. chvály (vedla jsem v té době chvály na skupince a měla za sebou svůj první seminář, na kterém jsem já!! vyučovala vedení chval méně pokročilé chváliče).


Mladí hudebníci z CB, kteří tam byli se mnou to tak ale nebrali. Písně byly pro ně proložením mluveného slova, žádné „opravdové uctívání“, - dlouhé chvály proložené duchovními zážitky, proroctvími, prostě nic. Šla jsem si promluvit J s jejich vedoucím uctívačem (byl alespoň o generaci starší než já) a trochu mu domlouvala, že takhle se to dělat přeci nedá…Usmíval se, a pak mě vyzval, že si to mám příště vzít na starost. Což já s radostí přijala. Mezi námi mladými se to tak nějak porovnalo. Ale byl tam s námi jeden starší kazatel CB, který naše charismatické projevy těžce nesl a docela nás stíral. Když jsme se v autobuse loučili, vzal mikrofon a říkal: že nám přeje abychom se v našem městě rozrostli nejen co do kvantity, ale i kvality a abychom šli v té zbožnosti více na hloubku. Nechápala jsem, oč mu jde, a proč je na nás tak vysazený. Když jsem přijela domů a vyprávěla jsem to pastorovi, vysvětlil mi, že se nediví a že my charismatici to máme v CB těžké, protože jsme jiní a že někteří neuznávají dary ducha a proto jim s nimi lezeme na nervy. Vyprávěl, co si zakusil od podobných lidí v rámci CB a že mu proto byla zadržována ordinace, coby kazateli. Pochopila jsem, že nepřátel je víc a že jsme vlastně takoví průkopníci pokrokového přístupu k Bohu, že nás mnozí nechápou a chtějí nás od naší zbožnosti odradit (dokonce v rámci církve), ale my se nedáme!!


Jako mládežník jsem se také zúčastnila severočeské mládežnické konference CB v Děčíně. Byla už jsem trochu poučená, že se tam asi setkáme s těmi, kteří se neprojevují tak jako my, ale že se máme chovat, jak jsme zvyklí. Měli jsme tam s kapelou chvály. Překvapila mě reakce „publika“ nikdo radostně nevyskočil a nezvedal ruce. Vnímala jsem to jako „deku“ a tak jsme přitlačili a rozjížděli to alespoň hudebně. Začali se zvedat první odvážlivci a strhla se revolta a poměrně dost mladých nakonec stálo se zdviženýma rukama. Viděla jsem některé zachmuřené obličeje vedoucích a měla radost, jak jsme jim zavařili a že Bůh je oslaven, tak jak být má…celým tělem. J))

V rámci seminářů jsem si vybrala učení o vedení Duchem svatým. Na můj vkus to bylo ale málo odvaz…čekala jsem, že se budou popisovat modlitby očekávání, kdy prostě čekáte na Boží řeč a soustředíte se, nebo se vysvětlí cesta do svatyně, jak začnete chválit rychlými písněmi, pak pomalejšími, nakonec přejdete do uctívací improvizace a čekáte Boží navštívení, ale nic takového se nekonalo.

Ke konci konference se modlil jeden kazatel, majitel původně zachmuřeného obličeje, a prosil Boha, aby mu pomohl překonat předsudky, které má vůči charismatické zbožnosti aby dokázal vidět, čím ho v rámci té zbožnosti chce Pán obohatit. Byla jsem za tu modlitbu ráda a jsem za ní ráda i dnes, ale mnohem víc jí rozumím.


8.   Svatba, promoce, první dítě…

Tak konečně byla svatba. Tedy moje svatba. Různými peripetiemi s bydlením jsme se ocitli v blízkém městě, ve kterém byl nově vzniknuvší sbor našeho mateřského. Nepřešli jsme tam. Věděli jsme, že Bůh opravdu jedná a žehná pouze v našem mateřském sboru. A tak jsme dojížděli. Z této doby si pamatuji jen, že jsem si dlouhými cestami v tramvajích uhnala zánět močového měchýře. Dokončili jsme školy, odpromovali a já se vrhla do práce, manžel na civilku. Asi po roce jsme sehnali byt v místě naší mateřské církve a odstěhovali se tam. Byl to byt v romské čtvrti, chodby byly plesnivé a počůrané, sousedé hluční, pravidelně se scházeli v jednom z bytů a slavili, tančili čardáš až do rána a poslouchali hlasitou hudbu. Později, když se nám narodilo miminko, našla jsem svůj kočár v chodbě ze strany ohořelý, děti sousedů se nám vloupaly do auta a hrály si tam. Ale co naplat, chtěli jsme být blízko sboru, kde jsme sloužili, a do kterého jsme předtím museli několikrát týdně dojíždět. Věděli jsme, že máme prominentní postavení, a že se s námi „počítá“, chtěli jsme být tam, kde jedná Bůh. A Bůh žel jednal převážně a téměř výlučně ve sboru našeho „otce“ a právě skrze něj.  Manžel byl už v té době starší. Jenže chodil ze staršovstev stále frustrovanější a zoufalejší. Deptal ho neřád, konec setkání byl mnohdy až po půlnoci a on ráno vstával do práce. Cítila jsem, že jeho loajalita klesá, ale já v té době řešila kojení, a tak jsem se na něj spíš zlobila, a potažmo i na staršovstvo, že mi ho frustrují. Z vyprávění vím, že starší mladíčci byli už v té době pár let ženatí, pár let starší a měli děti, jejich pozice se změnila tak nějak společensky (svobodný hoch se změnil v otce rodiny), a tak nějak očekávali, že i jejich pozice v rámci staršovstva se změní v pouhého kývače na právoplatného člena. Pokusů bylo mnoho, ale otec neustoupil ani o krok a nepustil místo ani pravomoce. A tak různě vznikaly hospodářské rady, které měly převzít určité pravomoce, a pak se zase rozpadaly, protože zjišťovaly, že jsou tu jen k tomu, aby potvrzovaly něčí rozhodování. Ale toto by musel dopodrobna zpracovat někdo z nich.

Někdy v té době se konal víkendový výjezd starších do hor bez manželek. Volného víkendu využila Vladěnka k tomu, že pozvala všechny manželky starších k sobě domů a připravila jim program „sdílení a společných modliteb“. Ke konci setkání Vladěnka řekla: „Tak a teď bych ráda, kdybyste každá řekla, v čem je největší slabina či nešvar vašeho muže a budeme se za ně v tom modlit (udala příklady: třeba že se přejídá, či příliš kouká na televizi atp.)“. Zděsila jsem se: „To tu mám jako donášet na vlastního manžela?“ Ohradila jsem se tedy a řekla, že se to neslučuje s tím, že máme dbát na dobrou pověst svého manžela. Notně jsem se u toho orosila, protože nebývalo zvykem, že by někdo otevřeně vyjadřoval nesouhlas. Vladěnka se orosila také, ale dál už nenaléhala.

Časem jsme začali s manželem vést domácí skupinku.


9.   Desátky

Jednou si mi stěžovala jedna sestra, že dostává k svátku dárkem od babičky 300 korun a protože musí ze všeho platit desátky, tak jí zbyde jen 270kč. Štvalo jí to tak, že se domluvila s babičkou, jestli by jí rovnou za ty tři stovky nemohla koupit dárek . Vyřešily to a desátky pak dávat nemusela.

Desátky jsou kapitola sama o sobě. Člověk se vždy cítil provinile, kdyby je neměl dát, lidé se trumfovali ve finanční obětavosti, někteří dávali desátky z hrubého příjmu. Suma peněz z desátků byla samozřejmě tajná, ale často se stávalo, že si kazatel spočítal, že třetina (či polovina) sboru neplatí desátky!! a rozhořčeně nám to sdělil z kazatelny.


10.   Vztahy

Sestra Blanka mi byla určena jako vedoucí v jedné z mých aktivit. Jednou jsem k ní přišla na pohovor ohledně naší společné služby. Bylo to asi úplně poprvé od jejího ustanovení do vedení. Byly jsme dlouholeté známé a kamarádky. Navštěvovaly jsme se často.  Po počátečním rozhovoru o dětech a rodině, mě sestra usadila ke stolu, znervózněla, začalo jí vysychat v krku a přiškrceným hlasem mi oznámila, že teď už se mnou chce ale mluvit jako vedoucí, a že by ráda, abych jí podala zprávu o své práci v svěřené oblasti. Bylo mi jasné, že teď je to oficiální, a že se chopila toho „mě řídit“, jen mi nebylo jasné, proč dvě kamarádky nad sebou musejí šéfovat a bavit se oficiálně. Ale nedivím se jí, v mém sboru byl vždycky vedoucí NĚKDO.  


11.   Pojetí jednoty

Jednou mi vyprávěla jedna sestra, která pracovala jako prodavačka v supermarketu, že chytá zloděje. Říkala, že je jedna z mála, která se nebojí a klidně ty zloděje i fyzicky chytne a drží a že jim jde po krku. Sestra je drobná, štíhlá žena. Dál vyprávěla jak chodí sama do parku venčit psa v noci o půlnoci. To už mi připadalo divné. Řekla jsem jí, že to není moc rozumné, že svět je zlý…Sestra opáčila, že kdyby nevěřila, že jí chrání Bůh, tak by nejen přestala chodit do parku, ale chytat i ty zloděje. Řekla, že věří, že jí Bůh ochrání a že se jí nemůže nic stát. Namítla jsem, že existují i křesťané, kterým se přihodilo něco zlého. A ona na to, že zřejmě byli někde v hříchu, ale ona ví, že je chráněna. No prostě jsme se neshodli, já připouštěla Boží ochranu, nicméně jsem to nechtěla pokoušet, sestra byla skálopevně přesvědčená o své pravdě. Když jsme tak diskutovaly..padl vrcholný argument..“Ale já tomu věřím stejně jako sám P (astor)!!“ zvolala ta sestra…A já na to:  „no to je mi ale úplně jedno. Já tomu tak nevěřím.“

Nic by na tom asi nebylo, kdyby nenásledoval asi do 14 dnů telefonát. Volal P. a chtěl se sejít. Myslela jsem, že se jedná o nějakou přátelskou návštěvu, ale nejednalo. Bylo to předvolání na základě udání. Ne, takhle to samozřejmě lze vidět až nyní…jejich terminologií se stalo toto: ta sestra znejistěná naší disputací se začala věroučně hroutit a vyhledala první pomoc u svého „pastýře“, ten jí pastoroval a vše zatepla donesl Pastorovi. Ten si mě předvolal a ptal se, jestli je pravda, že jsem vyjádřila nesouhlas takovou a takovou formou. Celé jsem mu to vyprávěla a nakonec mu sdělila, že s ním nepotřebuji ve všem souhlasit. Že některým věcem můžeme přeci věřit i odlišně. Pastor řekl, že věci vidíme vlastně stejně, osvětlil mi, jak to je správně a pak vyjádřil zarmoucení pokud bychom měli postupovat v jakési nejednotě a vyzval mě, abych se v podobných otázkách raději přišla poradit.



 
Obsah publikace Skrytá tvář charismatismu:
 

Předmluva

 
I. Psychická manipulace v charismatickém hnutí
 


II. Svědectví
 
2.     Vladěnka
9.     Desátky
13.   Trojí lid
14.   Učedník
16.   Vlny
19.   Závěr


III. Bitvy

 
1.     Počátky
3.     Sola pastor
5.     Chronologie
6.     Panta rhei
9.     Exodus


IV. Nesnesitelná lehkost křesťanství
 
1.     Počátky
2.     Starší
3.     Rozhodování
4.     Odchod, omluvný list
5.     Svoboda a svědomí
6.     (Ne)rovnost
7.     Závěr
8.     Post scriptum..


Podobná témata

Charismatici

"Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí" | Přihlásit/Vytvořit účet | 18 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1)
Vložil: jakobin (jakobin@zelo.cz) v Úterý, 13. listopad 2007 @ 18:42:47 CET
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.zelo.cz
Ještě jsem chtěla dodat, že oficiální učení v našem bývalém sboru je, že desátky nejsou povinné. Nicméně lidé jsou osobně vedeni trochu jinak. Je jim naznačeno, že pokud desátky neplatí, nepodřizují se Božímu řádu, nevzdávají Bohu čest tak, jak mu náleží a není se proto možné divit, pakliže začne na lidi, kteří desátky neplatí, útočit anděl zhoubce. Lidé si navzájem vydávají „svědectví“ o tom, jak desátky neplatili a velmi se jim nedařilo. Pak začli platit a finančně si polepšili. Potvrzují tím jakoby duchovní zákon -vulgárně řečeno- zaplať nebo uvidíš. Není monitorováno kolik, kdo platí, ale tak nějak se to ví. Skrz pastoraci či skrz „svědectví“. Pamatuju, jak měl jednou jeden vizitátor CB oči navrch hlavy, jak vysoká je u nás finanční obětavost. No bodejť, lidé platili desátky, to je jako bez diskuze, + ještě sbírky a dobrovolné dary. (On to pastor vždycky tak podá, že málokdo má svědomí nedat). Když obětavost klesne, bratři udělají "kázání na desátky".




ad vŕšip (Skóre: 1)
Vložil: Eleazar v Středa, 14. listopad 2007 @ 07:13:52 CET
(O uživateli | Poslat zprávu)
Jackie,
a Tobě se víc líbí, když je jeden dlouhej blok chval, případně monotematická chválící akce, anebo, když je vŕšip jenom pomocná vycpávková činnost, kdy mezi jinejma činostma zazní tu a tam písnička, během který se většina sboru mimo chválící skupinu ani neobtěžuje předstírat, že zpívá?




Stránka vygenerována za: 0.37 sekundy