|
Zaznamenali jsme 120910083 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Kontrasty: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí
Vloženo Úterý, 13. listopad 2007 @ 18:11:29 CET Vložil: jakobin |
7. Oni a my v rámci CB
Když mi bylo 18, po maturitě, jsem dostala nabídku (já a ještě asi 3 sestry od nás ze školy) jet na evropský sjezd křesťanské mládeže do Německa. Jela jsem. Celá akce byla pořádaná CB a mě velmi překvapovalo, jak bratří z jiných sborů CB projevují zbožnost jinak než my, např. chvály (vedla jsem v té době chvály na skupince a měla za sebou svůj první seminář, na kterém jsem já!! vyučovala vedení chval méně pokročilé chváliče).
Mladí hudebníci z CB, kteří tam byli se mnou to tak ale nebrali. Písně byly pro ně proložením mluveného slova, žádné „opravdové uctívání“, - dlouhé chvály proložené duchovními zážitky, proroctvími, prostě nic. Šla jsem si promluvit J s jejich vedoucím uctívačem (byl alespoň o generaci starší než já) a trochu mu domlouvala, že takhle se to dělat přeci nedá…Usmíval se, a pak mě vyzval, že si to mám příště vzít na starost. Což já s radostí přijala. Mezi námi mladými se to tak nějak porovnalo. Ale byl tam s námi jeden starší kazatel CB, který naše charismatické projevy těžce nesl a docela nás stíral. Když jsme se v autobuse loučili, vzal mikrofon a říkal: že nám přeje abychom se v našem městě rozrostli nejen co do kvantity, ale i kvality a abychom šli v té zbožnosti více na hloubku. Nechápala jsem, oč mu jde, a proč je na nás tak vysazený. Když jsem přijela domů a vyprávěla jsem to pastorovi, vysvětlil mi, že se nediví a že my charismatici to máme v CB těžké, protože jsme jiní a že někteří neuznávají dary ducha a proto jim s nimi lezeme na nervy. Vyprávěl, co si zakusil od podobných lidí v rámci CB a že mu proto byla zadržována ordinace, coby kazateli. Pochopila jsem, že nepřátel je víc a že jsme vlastně takoví průkopníci pokrokového přístupu k Bohu, že nás mnozí nechápou a chtějí nás od naší zbožnosti odradit (dokonce v rámci církve), ale my se nedáme!! Jako mládežník jsem se také zúčastnila severočeské mládežnické konference CB v Děčíně. Byla už jsem trochu poučená, že se tam asi setkáme s těmi, kteří se neprojevují tak jako my, ale že se máme chovat, jak jsme zvyklí. Měli jsme tam s kapelou chvály. Překvapila mě reakce „publika“ nikdo radostně nevyskočil a nezvedal ruce. Vnímala jsem to jako „deku“ a tak jsme přitlačili a rozjížděli to alespoň hudebně. Začali se zvedat první odvážlivci a strhla se revolta a poměrně dost mladých nakonec stálo se zdviženýma rukama. Viděla jsem některé zachmuřené obličeje vedoucích a měla radost, jak jsme jim zavařili a že Bůh je oslaven, tak jak být má…celým tělem. J)) V rámci seminářů jsem si vybrala učení o vedení Duchem svatým. Na můj vkus to bylo ale málo odvaz…čekala jsem, že se budou popisovat modlitby očekávání, kdy prostě čekáte na Boží řeč a soustředíte se, nebo se vysvětlí cesta do svatyně, jak začnete chválit rychlými písněmi, pak pomalejšími, nakonec přejdete do uctívací improvizace a čekáte Boží navštívení, ale nic takového se nekonalo. Ke konci konference se modlil jeden kazatel, majitel původně zachmuřeného obličeje, a prosil Boha, aby mu pomohl překonat předsudky, které má vůči charismatické zbožnosti aby dokázal vidět, čím ho v rámci té zbožnosti chce Pán obohatit. Byla jsem za tu modlitbu ráda a jsem za ní ráda i dnes, ale mnohem víc jí rozumím. 8. Svatba, promoce, první dítě…Tak konečně byla svatba. Tedy moje svatba. Různými peripetiemi s bydlením jsme se ocitli v blízkém městě, ve kterém byl nově vzniknuvší sbor našeho mateřského. Nepřešli jsme tam. Věděli jsme, že Bůh opravdu jedná a žehná pouze v našem mateřském sboru. A tak jsme dojížděli. Z této doby si pamatuji jen, že jsem si dlouhými cestami v tramvajích uhnala zánět močového měchýře. Dokončili jsme školy, odpromovali a já se vrhla do práce, manžel na civilku. Asi po roce jsme sehnali byt v místě naší mateřské církve a odstěhovali se tam. Byl to byt v romské čtvrti, chodby byly plesnivé a počůrané, sousedé hluční, pravidelně se scházeli v jednom z bytů a slavili, tančili čardáš až do rána a poslouchali hlasitou hudbu. Později, když se nám narodilo miminko, našla jsem svůj kočár v chodbě ze strany ohořelý, děti sousedů se nám vloupaly do auta a hrály si tam. Ale co naplat, chtěli jsme být blízko sboru, kde jsme sloužili, a do kterého jsme předtím museli několikrát týdně dojíždět. Věděli jsme, že máme prominentní postavení, a že se s námi „počítá“, chtěli jsme být tam, kde jedná Bůh. A Bůh žel jednal převážně a téměř výlučně ve sboru našeho „otce“ a právě skrze něj. Manžel byl už v té době starší. Jenže chodil ze staršovstev stále frustrovanější a zoufalejší. Deptal ho neřád, konec setkání byl mnohdy až po půlnoci a on ráno vstával do práce. Cítila jsem, že jeho loajalita klesá, ale já v té době řešila kojení, a tak jsem se na něj spíš zlobila, a potažmo i na staršovstvo, že mi ho frustrují. Z vyprávění vím, že starší mladíčci byli už v té době pár let ženatí, pár let starší a měli děti, jejich pozice se změnila tak nějak společensky (svobodný hoch se změnil v otce rodiny), a tak nějak očekávali, že i jejich pozice v rámci staršovstva se změní v pouhého kývače na právoplatného člena. Pokusů bylo mnoho, ale otec neustoupil ani o krok a nepustil místo ani pravomoce. A tak různě vznikaly hospodářské rady, které měly převzít určité pravomoce, a pak se zase rozpadaly, protože zjišťovaly, že jsou tu jen k tomu, aby potvrzovaly něčí rozhodování. Ale toto by musel dopodrobna zpracovat někdo z nich. Někdy v té době se konal víkendový výjezd starších do hor bez manželek. Volného víkendu využila Vladěnka k tomu, že pozvala všechny manželky starších k sobě domů a připravila jim program „sdílení a společných modliteb“. Ke konci setkání Vladěnka řekla: „Tak a teď bych ráda, kdybyste každá řekla, v čem je největší slabina či nešvar vašeho muže a budeme se za ně v tom modlit (udala příklady: třeba že se přejídá, či příliš kouká na televizi atp.)“. Zděsila jsem se: „To tu mám jako donášet na vlastního manžela?“ Ohradila jsem se tedy a řekla, že se to neslučuje s tím, že máme dbát na dobrou pověst svého manžela. Notně jsem se u toho orosila, protože nebývalo zvykem, že by někdo otevřeně vyjadřoval nesouhlas. Vladěnka se orosila také, ale dál už nenaléhala. Časem jsme začali s manželem vést domácí skupinku. 9. DesátkyJednou si mi stěžovala jedna sestra, že dostává k svátku dárkem od babičky 300 korun a protože musí ze všeho platit desátky, tak jí zbyde jen 270kč. Štvalo jí to tak, že se domluvila s babičkou, jestli by jí rovnou za ty tři stovky nemohla koupit dárek . Vyřešily to a desátky pak dávat nemusela. Desátky jsou kapitola sama o sobě. Člověk se vždy cítil provinile, kdyby je neměl dát, lidé se trumfovali ve finanční obětavosti, někteří dávali desátky z hrubého příjmu. Suma peněz z desátků byla samozřejmě tajná, ale často se stávalo, že si kazatel spočítal, že třetina (či polovina) sboru neplatí desátky!! a rozhořčeně nám to sdělil z kazatelny.
10. VztahySestra Blanka mi byla určena jako vedoucí v jedné z mých aktivit. Jednou jsem k ní přišla na pohovor ohledně naší společné služby. Bylo to asi úplně poprvé od jejího ustanovení do vedení. Byly jsme dlouholeté známé a kamarádky. Navštěvovaly jsme se často. Po počátečním rozhovoru o dětech a rodině, mě sestra usadila ke stolu, znervózněla, začalo jí vysychat v krku a přiškrceným hlasem mi oznámila, že teď už se mnou chce ale mluvit jako vedoucí, a že by ráda, abych jí podala zprávu o své práci v svěřené oblasti. Bylo mi jasné, že teď je to oficiální, a že se chopila toho „mě řídit“, jen mi nebylo jasné, proč dvě kamarádky nad sebou musejí šéfovat a bavit se oficiálně. Ale nedivím se jí, v mém sboru byl vždycky vedoucí NĚKDO. 11. Pojetí jednotyJednou mi vyprávěla jedna sestra, která pracovala jako prodavačka v supermarketu, že chytá zloděje. Říkala, že je jedna z mála, která se nebojí a klidně ty zloděje i fyzicky chytne a drží a že jim jde po krku. Sestra je drobná, štíhlá žena. Dál vyprávěla jak chodí sama do parku venčit psa v noci o půlnoci. To už mi připadalo divné. Řekla jsem jí, že to není moc rozumné, že svět je zlý…Sestra opáčila, že kdyby nevěřila, že jí chrání Bůh, tak by nejen přestala chodit do parku, ale chytat i ty zloděje. Řekla, že věří, že jí Bůh ochrání a že se jí nemůže nic stát. Namítla jsem, že existují i křesťané, kterým se přihodilo něco zlého. A ona na to, že zřejmě byli někde v hříchu, ale ona ví, že je chráněna. No prostě jsme se neshodli, já připouštěla Boží ochranu, nicméně jsem to nechtěla pokoušet, sestra byla skálopevně přesvědčená o své pravdě. Když jsme tak diskutovaly..padl vrcholný argument..“Ale já tomu věřím stejně jako sám P (astor)!!“ zvolala ta sestra…A já na to: „no to je mi ale úplně jedno. Já tomu tak nevěřím.“ Nic by na tom asi nebylo, kdyby nenásledoval asi do 14 dnů telefonát. Volal P. a chtěl se sejít. Myslela jsem, že se jedná o nějakou přátelskou návštěvu, ale nejednalo. Bylo to předvolání na základě udání. Ne, takhle to samozřejmě lze vidět až nyní…jejich terminologií se stalo toto: ta sestra znejistěná naší disputací se začala věroučně hroutit a vyhledala první pomoc u svého „pastýře“, ten jí pastoroval a vše zatepla donesl Pastorovi. Ten si mě předvolal a ptal se, jestli je pravda, že jsem vyjádřila nesouhlas takovou a takovou formou. Celé jsem mu to vyprávěla a nakonec mu sdělila, že s ním nepotřebuji ve všem souhlasit. Že některým věcem můžeme přeci věřit i odlišně. Pastor řekl, že věci vidíme vlastně stejně, osvětlil mi, jak to je správně a pak vyjádřil zarmoucení pokud bychom měli postupovat v jakési nejednotě a vyzval mě, abych se v podobných otázkách raději přišla poradit . Obsah publikace Skrytá tvář charismatismu: Předmluva I. Psychická manipulace v charismatickém hnutí II. Svědectví III. Bitvy IV. Nesnesitelná lehkost křesťanství
|
Podobná témata
|
|
Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: jakobin (jakobin@zelo.cz) v Úterý, 13. listopad 2007 @ 18:42:47 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.zelo.cz | Ještě jsem chtěla dodat, že oficiální učení v našem bývalém sboru je, že desátky nejsou povinné. Nicméně lidé jsou osobně vedeni trochu jinak. Je jim naznačeno, že pokud desátky neplatí, nepodřizují se Božímu řádu, nevzdávají Bohu čest tak, jak mu náleží a není se proto možné divit, pakliže začne na lidi, kteří desátky neplatí, útočit anděl zhoubce. Lidé si navzájem vydávají „svědectví“ o tom, jak desátky neplatili a velmi se jim nedařilo. Pak začli platit a finančně si polepšili. Potvrzují tím jakoby duchovní zákon -vulgárně řečeno- zaplať nebo uvidíš. Není monitorováno kolik, kdo platí, ale tak nějak se to ví. Skrz pastoraci či skrz „svědectví“. Pamatuju, jak měl jednou jeden vizitátor CB oči navrch hlavy, jak vysoká je u nás finanční obětavost. No bodejť, lidé platili desátky, to je jako bez diskuze, + ještě sbírky a dobrovolné dary. (On to pastor vždycky tak podá, že málokdo má svědomí nedat). Když obětavost klesne, bratři udělají "kázání na desátky".
|
]
Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 14. listopad 2007 @ 08:02:50 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jakobin, a zkoušela sis nějak zjistit, jaká praxe případně jaké učení je v jiných sborech CB? A co je normou?
Olin
|
]
Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Středa, 14. listopad 2007 @ 08:07:46 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz | Připojil bych se k tomuto dotazu. (i proto, že prostředí CB neznám, rád bych věděl, jak to tam funguje, ale nějak objektivně pokud možno, ne zkresleně)
Pokud Jakobin nebude vědět, Olin naznačuje, zdá se mi,jako by to věděl, tak prosím o odpověď jej. Pořípadně by do toho mohl vnést světlo i trochu Pattre, ale ten tu teď není .
Nebo někdo jiný, kdo o tom "něco víc" ví. |
]
Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: tk v Středa, 14. listopad 2007 @ 08:15:44 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Proč odvádíš diskusi od charismatických úchylek? Tohle není o učení ve zdravých sborech CB, ale o systémových chybách charismatického učení. Jakobin zde téma desátků popisuje jako z učebnice vůdců charismatismu. Tak se vymáčkni, jestli to není pravda! |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: jirikrupa v Středa, 14. listopad 2007 @ 09:40:33 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://www.joelnet.cz | Ne , nechci odvést pozornost, pokud tak někdy učiním, klidně mne vrať zpět. Ne vždy člověk postřehne tok myšlení druhého.
Mám odpovědět?
1)Např. Derek Prince učí o desátcích , jako o okrádání Boha ve spisku Smí člověk okrádat Boha, jestli se nepletu.
2) Desátky jsou opravdu hojně rozšířeným učením v "charismatickém hnutí"...alespoň co vím a čtu, tak to platí.
3) Způsob vyučování o desátcích se ale různí.
Jako jistou charakteristiku učení charismatiků bych to bral, ovšem "míra svobody či nesvobody vidět to jinak" se liší sbor od sboru. "Tlak" na "desátky" se také liší sbor od sboru. A někde tlak prostě není.
Kolik lidí vnímá desátky podobně jako Derek Prince? To nevím přesně.
Ale toto je jeden z legitimních bodů, na rozdíl od jiných, které prostě opravdu tak jsou. Derek Prince toto učí, Dan Drápal to myslím taky takto vidí. A další a další o desátcích jako o dávání Bohu vyučují také.
Ano,zde bych učení o desátcích jako charakteristické učení "charismatiků" v ČR bral, ale měli bychom být přesnější a kdyžtak to vymezit.(katoličtí charismatici to taky učí ? )
|
]
Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 14. listopad 2007 @ 08:43:20 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Já sice prostředí CB znám, ale nahodile. Nepátral jsem po normách. V některých sborech, kde jsem byl a zajímal se o to, se desátky v pravém slova smyslu vybírají: to jest monitoruje se a zapisuje, kdo dal a kdo ne. Přesto ani v těchto sborech - zdá se - to není povinnost, ale spíš morální povinnost. Otázka zní - do jaké míry je tento postup normou. Odhadl bych, že obecnou normou jest, že desátky se sluší dávat.
Do toho přišel před několika lety jeden z učitelů této církve (David Javornický), a začal vyučovat o desátcích ze Starého zákona. Velmi osvobodivé slovo. Já ho osobně sdílím, a taktéž už řadu let učím totéž, takže vím, jaké napětí to občas vyvolává v kruzích KS. Zajímalo by mě, jestli napětí pocházející z Davidova vyučování v CB je podobné a jestli se ve sborech taky setkává se směsí přijetí a odmítnutí.
Pokud se vedení CB v Litvínově staví na učení o desátcích v podobě, jak ji známe od Dereka Prince, tak se nedivím. Tím jsme byli odchováni. Ale praxe z toho vycházející může být velmi odlišná: ta naše byla - buď desátky, nebo sbírky. Obojí nelze. Desátky jako takové nejsou nic odsouzeníhodného, ale učení o nich může být úplně špatně. Desátky lze taky nahradit, vždy tu ale musí být alternativa - právě v učení. Kdo ji nemá, nezavrhne starou praxi, protože by to znamenalo jediné: "Rozchod!" A kdo ji má - to jsem zvědav. Jiné učení by taky mohlo být mnohem horší a taky manipulativnější.
A tak by mě zajímalo, zda jakobin ví, co bylo před tím, než se stal Petr Šimmer pastorem, ohledně učení o dávání a ohledně praxe. Jestli ví, co se vyžaduje normálně a zda vůbec existuje nějaké "normálně". A také, zda někdy někdo, třeba její manžel, který tam vyučoval, přinesl alternativu a případně kde ji vzal.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Středa, 14. listopad 2007 @ 09:04:48 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Alternativa desátků je jasná (pro mne): když na něco nemam děngi, taxi to prostě nemůžu koupit. Nemam-li peníze z desátků, nemůžu si dovolit financovat megalomanský projekty, wo který nikdo nemá zájem (má-li wo ně zájem, nechť si to zaplatí) Nemusim si platit pastora, jeho služ´bu muže klidně zastat kolegium přičinlivějších bratří. Nemusim platit babysupervizora, zastane tuto funkci jednou jedna mamina, podruhý jiná, případně chci-li supervizora, taxi jej musim zaplatit, ne somrovat na svejch bratřích. Nemusim mít vlastní sborovou bzudovu (která se používá 12hodin/týden), klidně si můžu pronajmout za symbolickej peníz prostory od ňáký mrtvý církve <-což by měli platit ti, kdo tam chodí. Oline, snad nemusim vysvětlovat finančnímu poradci zákon nabíkda-poptávka-cena? |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 14. listopad 2007 @ 10:17:28 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Eleazare - zarámovat a vyvěsit! Toto je učení KS.
Celá léta jsem se proti němu stavěl, alternativně po tři roky na pastorálkách vyučoval, bez odezvy. Až na to, že mi pár (slovy DVA) lidí řeklo, že se jim to líbí. Mezi tímto učením a praxí, a problémy, jak je vystihl aviaf, vidím přímou souvislost.
Nemusím ti asi vysvětlovat, že zrod tohoto učení a praxe byl provázen těmi nejlepšími úmysly! Ty je taky máš.
Olin |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Středa, 14. listopad 2007 @ 16:53:16 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://mocneevangelium.webzdarma.cz | Milý Eleazare, na termín "MRTVÝ CÍRKVE" jsem dost silně háklivej. Můžeš mi říct, který konkrétně církve považuješ za mrtvý? Jo a doufám, že až si to od nich půjdeš za symbolickej peníz pronajmout, že jim to řekneš, že jsou mrtvý, aby tě mohli pořádně kopnout do zadku.
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: Olin v Středa, 14. listopad 2007 @ 17:31:22 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Jedna církev je opravdu spolehlivě mrtvá: v Písku nám po ní zbyla nevyužitá synagoga... |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Středa, 14. listopad 2007 @ 22:08:08 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Xvejvodame, Omlouvám se jeli Ti zas něco vadí na mym wordingu. "neiniciativní církve" je lepší? Já za mrtvý neiniciativní církve považuju takový, wo kterejch to řikaj jiný <= abysme se domluvili, sám proti nim nic nemam.
Já se snažim brát všecky církve stejně, nedělám mezi nima implicitně rozdíly. Pro mě je důležitý, co může ta která církev nabídnout mně a mejm blízkejm, zbytek mě nezajímá, nevim proč bych jim měl řikat, že maj pověst mrtvý církve, to je jejich byznis.
Kdysi sme tady komentovali, jak se já neobtěžuju vykazovat ani minimální loyalitu k svýmu sboru. Sice se za charóševo nepovažuju, ale co se týče woprsklosti a nestydatosti, tak to bych se k nim moh přidat zfleku.
Divim se, že zrovna Ty preferuješ prokládat Boží Slovo chválama. Proti gustu žádnej disputat, ale fakt nechápu, že se dovedeš na Slovo soustředit, když každou chvíli se přejde v zpěv, a naopak, jak můžeš nasát tu správnou chválicí atmošku, když se musíš zamejšlet nad Slovem. A taky mě baví čas wod času dělat na chvalách blbiny (s praporkama, jen tak...), nemusim to mít zrovna každej měsíc, ale sem rád, že se člověk muže na shromáždění i vyvztekat. eleazar
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Čtvrtek, 15. listopad 2007 @ 16:46:28 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://mocneevangelium.webzdarma.cz | O.k. v tom přípdě je vše v pořádku, akorát pokud si o těch církvích nemyslíš, že jsou mrtvý, tak mi přijde nesystémové je tak nazývat, případně bch to "mrtvé" dal aspoň do uvozovek. Co se týká prokládání slova chválami, tak u nás v církvi je středem bohoslužby kázané Boží slovo a k němu se jaksi vše ubírá a vztahuje, také duchovní písně (záměrně neříkám chvály, neboť to vzbuzuje asociaci těch hopsacích písní ala charošije, jak ty říkáš) jso (nebo by měli být) zvoleny tak, aby ladily s obsahem kázání, případně je dobře doplňovaly. To tak v kostce, kdybys ses chtěl dozvědět více o pořadu bohoslužeb v čce, múžem to rozebrat podrobněji :-)))
|
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: petrikvlcek (agentura.vlcek@volny.cz) v Středa, 14. listopad 2007 @ 17:02:00 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kapitáne Elezare, mluviti stříbro, mlčeti zlato / a přitom popíjet živou vodu / Zdraví Generál |
]
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Skrytá tvář charismatismu - II. Svědectví - díl třetí (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Středa, 14. listopad 2007 @ 22:11:55 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | petrikvlcku, Ty nejsi můj generál a já nejsem Tvuj kapitán. Generál likvid společně s Litvínovem předtím, než zahunuli v boji, bojovali proti tyranům (v KLDR) a ne proti obětem tyranů. Zdraví eleazar (z výslužby po ztrátě idejí)
|
]
|
|
ad vŕšip (Skóre: 1) Vložil: Eleazar v Středa, 14. listopad 2007 @ 07:13:52 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Jackie, a Tobě se víc líbí, když je jeden dlouhej blok chval, případně monotematická chválící akce, anebo, když je vŕšip jenom pomocná vycpávková činnost, kdy mezi jinejma činostma zazní tu a tam písnička, během který se většina sboru mimo chválící skupinu ani neobtěžuje předstírat, že zpívá?
|
Re: ad vŕšip (Skóre: 1) Vložil: tk v Středa, 14. listopad 2007 @ 08:25:34 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Co se jakobin líbi a co ne, to nevím a je to její věc. Fakt je, že charismatici změnili ráz bohoslužeb ve zdravých církvích a infikovali mládeže tak, že se již zhusta objevují celé bloky "chvál". Mládeže je prostě opičí po jiných, jak to viděli na charismatických konferencích, apod. Většinou ale bývají dalecí charismatického očekávání vzrušených zážitků nebo dokonce přivolávání Boží přítomnosti chválami, neb zdravé církve věří, že Pána Ježíše netřeba přivolávat hodinovým zpěvem, protože podle Jeho zaslíbení všude tam, kde se sejdou dva neb tři v Jeho jménu, On je uprostřed nich. Zaspívat si písničku, jako Pán se svými učedníky po poslední večeři, je milé potěšení víry, nikoliv cesta do nebe, spíš do jiného duchovního či spíše extatického světa. |
]
Re: ad vŕšip (Skóre: 1) Vložil: xvejvodam (xvejvodam@seznam.cz) v Středa, 14. listopad 2007 @ 16:56:30 CET (O uživateli | Poslat zprávu) )http://mocneevangelium.webzdarma.cz | Mě se nejvíc líbí, když je kázané Boží slovo proložené Božím slovem zpívaným, v duchaplných textech, prověřených desetiletími či staletími a vhodnými k rozjímání při zpěvu a k poučení.
|
]
|
|
|
|